VÝZNAČNÉ OSOBNOSTI A MEZNÍKY SVĚTOVÉ KINEMATOGRAFIE

spolupracovníků včetně scénáristy

- příručky, programy, gramatika ztratily smysl i označení jako velký detail, „protivýstřel“ atd. ztratila smysl

- každý má svůj osobní scénář, neorealismus rozbíjí všechna schémata, odmítá všechna pravidla, která ve

své podstatě nejsou ničím jiným než uzákoněním omezení

- je to skutečnost, co rozbíjí tato schémata, neboť existuje nekonečně mnoho možností setkání filmaře se

skutečností (stačí jen vyjít s kamerou ven) – Cesare Zavattini, „Několik myšlenek o filmu“, 1953

- Viscontiho Posedlost (1942) jej předjímala

- R. Rossellini– „Řím, otevřené město“(1945) – první velký film neorealismu, kde zprostředkovává mimořádně

autentický obraz poslední fáze války

- přestože jsou všechny velké historické zvraty obvykle provázeny prudkým rozvojem umění, dosud nikdy to

nebyl film, který by se postavil do čela ostatních umění a ukazoval jim cestu

- De Sicův scénárista Cesare Zavattini formuluje teoretický základ neorealistického hnutí

- zaměřuje se na sociální tématiku, režiséři často pracují s neherci, soustředí se na obvyklé, všední starosti lidí…

LUCHINO VISCONTI (1906-1976)

- ze staré šlechtické rodiny

- v Paříži asistoval Jeanu Renoirovi

- dlouholetý sen přenést na plátno Proustovo Hledání ztraceného času již neuskutečnil

„Posedlost“

- 1942

- debut – drama lidských vášní

- zpracováno volně podle románu J. Cainea – Listonoš zvoní vždy dvakrát

- předchůdce italského neorealismu

„Země se chvěje“

- hraný dokument ze Sicílie (život rybářů)

- velká pozornost vizuální složce filmu

„Belissima“

- (nejkrásnější) – 1951

- o zneužívání děti v showbyznysu

„Rocco a jeho bratři“

- 1960, osudy početné rodiny chudých přistěhovalců

- Alain Delon a Annie Girardot

„Gepard“

- příběh sicilského šlechtice v Garibaldiho éře (Burt Lancaster)

„Cizinec“

„Soumrak bohů“

- mravní rozklad průmyslové rodiny za nacismu

„Smrt v Benátkách“

- 1971, podle Thomase Manna

- osudy umělce nalézajícího „pravou krásu“ v osobě nezletilého chlapce

FEDERICO FELLINI (1920 – 1993)

- jeden z neoriginálnějších tvůrců světové poválečné kinematografie

- jeho žena byla zároveň jeho kmenovou herečkou – Giulietta Masina

- na atmosféře filmů se výrazně podílí i častá hudba Nino Roty, klasika filmové hudby

„Bílý šejk“

- 1952, satira na přihlouplé ženské časopisy

„Darmošlapové“

- autobiografická kronika malého lázeňského města

- některé motivy se později objevují v Amarcordu

„Silnice“

- 1954, příběh nesourodé dvojice potulných komediantů

- Giulietta Masina a Anthony Quinn

„Cabiriiny noci“

- 1956, malá římská prostitutka Cabirie je podobnou lidskou troskou, jako v předchozím filmu svým smutným

úsměvem se stala ztělesněním absolutního dobra