SOCIOLOGIE

Po druhé světové válce je patrná snaha oživit myšlenku neustálého pokroku. Pokrok se hledal především ve výrobní sféře, byla propagována idea preindustriální, industriální a postindustriální společnosti.

Strukturální funkcionalismus vidí pokrok v diferenciaci sociálních rolí, v neomezenosti cílů, které si můžeme klást (na rozdíl od např. feudálního rolníka, jehož život byl s největší pravděpodobností předem určen už v okamžiku narození). Společnost vidí jako systém usilující o rovnováhu.

Současní sociologové hodnotí společnost jako dynamickou a diferencovanou, s¨významnou úlohou vědy a informací. Roste materiální bohatství lidí, jejich vzdělanostní úroveň, ovšem za cenu devastace životního prostředí, prohlubování rozdílů mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, morálního zaostávání a odcizení. Stejným způsobem lze hodnotit i další podstatný prvek dnešní společnosti - urbanizaci.

Daniel Bell [bel] (1919 - 2011)

Americký sociolog, teoretik postindustriální společnosti, kterou popisuje v souvislosti s novou úlohou vědy, informací a vědění. Zabýval se i sociálními rolemi. Z díla: Konec ideologie, Příchod postindustriální společnosti.

V 60. letech populární teorie konvergence (sbližování) je dnes nahrazena teorií divergence (stále větších rozdílů).

Idea samozřejmého pokroku je už minulostí. Sociologie dnes představuje budoucnost jako širokou škálu různých variant.

Karl Mannheim [manhajm] (1893 - 1947)

Britský sociolog a filozof německého původu. Spoluzakladatel sociologie vědění, která hledá souvislost mezi myšlenkami a sociálními poměry, ve kterých vznikly. V hlavním díle Ideologie a utopie rozebíral dvě formy tzv. falešného vědomí: ideologii, která se snaží o udržení stávajících poměrů a utopii, podřizující výklad světa vizi nové ideální společnosti.

Jürgen Habermas [hábemás] (1929)

Německý filozof a sociolog, nejvýznamnější představitel druhé generace frankfurtské školy. Profesor na univerzitě v Heidelbergu. Věnuje se analýze norem ve společenském vývoji, teorií jednání a modely společnosti. Z díla: Proměna struktury veřejnosti, Poznávání a zájem, Nová nepřehlednost.

11. MOC

11.1 Typy moci

Moc je možnost prosadit svou vůli proti vůli ostatních.

Sociologové rozlišují politickou, ekonomickou a ideologickou moc.

Politickou moc má ten, kdo drží veřejné úřady.

Ekonomickou moc má vlastník výrobních prostředků nebo ten, kdo disponuje kupní silou.

Ideologická moc se může projevit jako morální autorita (morální činy konat nebo je předstírat).

Max Weber (1864 - 1920)

Německý sociolog. Důležité místo v jednání lidí podle něj zaujímají mocenské vztahy. „Moc“ je schopnost prosadit svou vůli proti vůli jiných. „Panství“ – Weberem rozdělované na charismatické (náboženští vůdci, umělci), tradiční (patriarcha) a racionálně legální (byrokracie), je aktualizovaná moc - autorita.