SOCIOLOGIE

Deviace patří do určité míry k žádoucím jevům ve společnosti. Vede k osamostatnění mladé generace, k odmítání slepé poslušnosti a k umenšení manipulačních snah úřadů. Chování, považované původně za deviantní, může být později akceptováno. Deviantní chování jako porušování základních zákonem chráněných norem ovšem žádoucí není. Do této skupiny patří všechny formy kriminality.

Každá společnost má pro ochranu svých norem vybudován systém sociální kontroly, tedy způsobů, jimiž je zajišťován řád a stabilita společnosti. Systém sahá od jemnějších forem sankcí (pomluvy, ignorance deviantního jedince) k nejtvrdší represi (vězení, smrt). V prostředí tradiční společnosti je míra sociální kontroly daleko vyšší než ve společnosti moderní.

Při nedostatku sociální kontroly hrozí nadměrný výskyt sociálně patologických jevů (kriminalita), naopak příliš vysoká kontrola vede ke ztrátě soukromí. Pokud kontrolu vykonává stát, existuje nebezpečí totality.

7.2 Příčiny deviantního chování

Teorií deviantního chování je celá řada. Biologické teorie připisují sklony k deviaci určitému tělesnému typu (podle W. A. Sheldona jsou to lidé s atletickými postavami, tzv. mezomorfní typy), chromozomu a vrozeným sklonům k agresivitě.

Podle R. K. Mertona (vycházel z Durkheimovy teorie stavu rozkladu hodnot - anomie) nabízí společnost svým členům určitý výběr cílů a postupy, jak jich dosáhnout. Problémy nastávají tehdy, jestliže postupy nezaručují dosažení cíle. Reakcí může potom být rezignace na cíl, na postup, eventuálně na cíl i postup zároveň. Rezignace na cíl se může transformovat do nalezení jiného cíle, snáz dosažitelného. Rezignace na postup může skončit kriminálním chováním. Kombinace obojího dovede člověka obyčejně na okraj společnosti.

Jiná teorie se nazývá teorie racionální volby. Autorem je americký ekonom Gary Backer (1931). Podle ní se lidé pro deviantní chování rozhodují, protože se jim v daném případě zdá výhodné a riziko malé. Zločin je výsledkem racionálního rozhodnutí, při němž zločinec porovnává výnosy ze spáchaného trestného činu s náklady trestu.

Podle teorie diferenciální asociace některá prostředí (delikventní subkultury) povzbuzují k deviantnímu chování.

Etiketizační teorie tvrdí, že někteří jedinci jsou ve společnosti vytlačeni na okraj a nedostávají žádné lepší šance (labeling). Nezbývá jim nic jiného než reagovat deviantně, a to se stává jejich normou.

7.3 Kriminalita

Speciálním případem deviace je kriminalita, tedy chování, které porušuje normy trestního práva. Hranice mezi kriminalitou a deviací se mění v závislosti na čase, místě, kultuře. U nás se posunula např. v případech hanobení prezidenta (do roku 1997 trestný čin), diskutovanými tématy jsou prostituce, užívání drog, euthanasie, potraty.