SOCIOLOGIE

Pierre Bourdieu [burdje] (1930 - 2002)

Francouzský sociolog, autor termínů kulturní a sociální kapitál. Chápal je jako sítě privilegovaných lidí, které lze mobilizovat ve svůj prospěch.

8.3. Teorie tříd

8.3.1 Teorie K. Marxe

Příslušnost ke třídě je podle Marxe dána vztahem k výrobním prostředkům. Tento determinismus je absolutní, neměnný. Marx rozlišuje ve svých dílech až sedm společenských tříd: průmyslovou buržoazii, finanční buržoazii, obchodní buržoazii, maloburžoazii, byrokracii, proletariát a lumpenproletariát (jedince zcela vyloučené z výroby).

Moderní nemarxistické verze třídní teorie ovšem rozhodující roli vztahu k výrobním prostředkům opouštějí a mluví o řídícím vztahu a vztahu podřízenosti. Ti, kdo řídí společnost, mají vyšší míru autonomie a autority než ti, kteří musí poslouchat. Popisu konfliktu se věnoval např. Ralf Dahrendorf.

Ralf Dahrendorf [dárendorf] (1929 - 2009)

Přední německý a britský sociolog, filozof a politolog 2. pol 20. stol. Zabýval se torií tříd, sociálních vrstev, sociálních konfliktů a prosazoval jejich regulaci stíráním rozdílů v bohatství a v důrazu na rozšíření občanských práv pro všechny. Z díla: Společenské třídy a třídní konflikty v průmyslové společnosti, Moderní sociální konflikt.

8.3.2 Teorie M. Webera

Podle nich nerozhoduje jen vlastnictví výrobních prostředků, ale především odměna za práci, podíl na moci, vzdělanost, kultura a celá řada dalších faktorů. Max Weber hovoří o čtyřech třídách - vyšší vrstvy, maloburžoazie, bílé límečky a manuálně pracující.

8.3.3 Teorie strukturálního funkcionalismu

Ucelenější vysvětlení společenské nerovnosti podává strukturální funkcionalismus. Podle jeho teorie je nerovnost lidí nerovností funkcí. Náročnost námi hraných rolí je různá. Za hraní náročnějších rolí a přípravu na ně je i vyšší odměna.

8.4 Klasický stratifikační model

Popisuje situaci v americké společnosti poloviny 20. stol., pracuje se čtyřmi kritérii (zaměstnání, zdroj příjmu, typ domu, adresa). V USA podléhá jen malým změnám (% podíl ve vrstvách), bývá uplatňován i v Evropě.

Špičku pyramidy tvoří vyšší horní vrstva (1 % populace). Charakterizuje ji stejný styl života po několik generací. Jejich bohatství pochází z majetku a dědí se, náleží jim nejvyšší vzdělání, nevykonávají žádné zaměstnání. Tito lidé se pohybují mimo kontrolní mechanismy národních institucí. Jejich jedinou povinností je pěstování sociálního kapitálu - kontaktů se sobě rovnými. Žijí mimo zájem hromadných sdělovacích prostředků, pro ostatní neznámí a nepoznaní.

Následuje nižší horní vrstva (2 %). Charakterizuje je rychlý sociální vzestup během života, čerstvé bohatství, okázalá vysoká spotřeba, nejlepší vzdělání pro jejich potomky. Jejich pozice je nestabilní, může se kdykoliv změnit. Působí zpravidla v rámci národních ekonomik, musí pracovat, aby si svou pozici udrželi.