SOCIOLOGIE

Na druhé straně je od lidí vyžadována schopnost rychlé rekvalifikace a pracovní mobility.

Moderní styl vedení práce usiluje o maximální a komplexní využití lidského potenciálu zainteresováním zaměstnanců na hospodářských výsledcích podniku. Dobrý zaměstnavatel motivuje své pracovníky nejenom finančně, ale i výhodami naturální povahy – specializovanou lékařskou péčí, rekreací, užíváním služebního vozu atd.

Sociologové se zabývají i problémem nezaměstnanosti. Snaží se v širších souvislostech podchytit změny, kterými prochází proces výroby – technologické, globalizační, změny poptávky, otázky spojené s rekvalifikací, vládní politikou atd.

Stále obtížnější přístup k trvalým zaměstnáním vidí sociologové do budoucna jako velký problém sociální integrace.

10. SOCIÁLNÍ ZMĚNY A IDEA POKROKU

10.1 Společenský pohyb

Společenský pohyb můžeme definovat jako procesy měnící místo jedinců a skupin ve společenských vztazích. Společenský pohyb se vysvětluje z různých pohledů. Některé vyzdvihují jeden faktor, např. rozvoj technologií, ekonomických vztahů atd., jiné se snaží o tzv. multifaktorový přístup, respektují materiální i duchovní život společnosti.

10.1.1 Pokrok

Základní otázkou je, zda existuje pokrok, tedy neustálá pozitivní změna společnosti. Představa pokroku se v průběhu dějin měnila. Osvícenci si pod pokrokem představovali rozvoj věd a vládu rozumu, marxisté odstranění třídních vztahů.

Karl Marx (1818 - 1883)

Německý filozof, který dospěl k přesvědčení o určující roli bytí na vědomí. Revoluce proletariátu nastolí novou beztřídní společnost, která bude znamenat úplnou emancipaci lidstva.

Odrazem biologických teorií bylo chápání společenského vývoje jako specifické formy přírodní evoluce. Toto učení se nazývá evolucionismus.

Herbert Spencer [spensr] (1820 – 1903)

Anglický spoluzakladatel sociologie, společnost chápal jako výsledek evoluce. Jako první se systematicky zabýval společenskými institucemi. Z díla: Systém syntetické filozofie.

Morální teorie L. T. Hobhouse [hobhaus] z počátku 20. stol. připouští pokrok pouze v oblasti morálky. Roste kvantitativní uplatnění tzv. minimálního kodexu, jehož obsah se zkvalitňuje.

Ve dvacátých letech minulého století roste skepse k samotné myšlence pokroku. Vysvětlení není třeba dlouho hledat - je jím první světová válka. Objevují se cyklické teorie vývoje, podle nichž se v rámci dějin střídají kultury v podstatě rovnocenné. Každá z nich prochází údobím zrodu, růstu, pádu, rozkladu a zániku. Cyklus trvá přibližně 1000 let. Podle cyklických teorií není pokrok ve vědě, technice a výrobě ještě pokrokem, skutečným pokrokem by byla změna v mezinárodních vztazích a v rozšíření humanity. Pokrok tedy neexistuje, spíše jde o nesoulad vývoje různých oblastí.