SOCIOLOGIE

Herbert Marschall McLuhan [meklúhán] (1911 - 1980)

Kanadský sociolog, který na základě analýzy komunikačních médií odlišil společnost bezprostřední komunikace, kde jako rozhodující vystupuje lidský hlas a sluch, společnost písma a industriální společnost masmédií, charakterizovanou rozvojem elektroniky. Z díla: Jak rozumět médiím, Mechanická nevěsta.

4.4.1.1 Hodnocení současné kultury

Hodnocení této situace je obyčejně různé. Zastánci masové kultury vyzdvihují především její demokratičnost. Televize šíří stejné programy pro všechny lidi bez sociálních rozdílů. Odpůrci masové kultury upozorňují na nebezpečí stádnosti, průměrnosti, likvidace individuality člověka. Podle nich je produktem masové kultury masový člověk, tedy člověk bez vlastního názoru, estetického cítění, se stejným chováním, myšlením, se stejnými vzory jako ostatní.

Často diskutovaným problémem je kulturní úroveň masové kultury. Aby byla kultura skutečně masovou, musí jí rozumět všichni. Musí tedy respektovat tu nejnižší úroveň vzdělanosti, vkusu, estetického cítění, jinak by nebyla přístupná všem. Nebezpečí stagnace člověka je o to větší, jestliže si nedokáže vybrat pouze to, co se mu líbí.

Neméně závažná je otázka rostoucího násilí, brutality a manipulace s divákem v masových sdělovacích prostředcích. Někteří ze sociologů právě v tom vidí příčinu povrchnosti a otupění současného člověka. Jiní vidí kritizovanou povrchnost jenom jako masku, obranu před odcizeným světem.

Douglas Kellner (1943)

Zabývá se teorií postmodernismu a poststrukturalismu. Navazuje na tradici frankfurtské školy. Jeho nejznámější prací je The Postmodern Adventure (2001), v níž se zabývá tím, jak computerizace a biotechnologie proměňují vědomí západního člověka.

5. SOCIALIZACE

5.1 Socializační proces

Člověk je bytostí nejdéle závislou na svých rodičích. Délka závislosti je nejvyšší jak absolutně, tak relativně (skutečným počtem let i poměrem let strávených s rodiči vzhledem k délce lidského věku).

První léta lidského života jsou dobou biologické závislosti. Pozdější období sociologové označují jako socializační proces. Socializace je vývoj individua v sociální bytost, zespolečenštění člověka, tedy vznik jedince schopného žít ve společnosti.

Odlišujeme primární a sekundární socializaci. K primární dochází v rodině, k sekundární mimo rodinu (v institucích). K terciální socializaci může být člověk donucen radikální změnou společenského systému.

Politická socializace je proces uvědomování si politických jevů a vytváření si vlastních politických názorů. Politickou participací rozumíme aktivity směřované na ovlivnění politiky.

V poměrně krátkém počátečním životním období se musí člověk naučit rozumět sociálnímu prostředí, do kterého se narodil, konkrétně porozumět kultuře, ovládat své pocity a pudy, mít vyvinuté svědomí, přijmout za svůj (internalizovat) určitý soubor hodnot a norem a ovládnout základní způsoby chování a jednání - naučit se hrát sociální role. Individuum, u něhož socializační proces neproběhl, není schopno žít bez konfliktů se společenstvím a jeho normami. Přežívá špatně nebo vůbec ne.