SOCIOLOGIE

Po roce 1949 byla u nás sociologie prohlášena za buržoazní pavědu a ideologickou služku imperialismu. Situace se změnila až v polovině 60. let. Vznikla Sociologická společnost a Sociologický ústav ČSAV, katedry sociologie na některých vysokých školách, začal být vydáván Sociologický časopis a některé výzkumné práce. Po roce 1969 byla sociologie opět omezována, k úplnému zrušení sociologických institucí ale už nedošlo.

Po roce 1989 se sociologie rozvinula v oblasti publikační (Sociologický časopis, S-obzor) i v zapojení do mezinárodních srovnávacích výzkumů.

3. PŘÍRODA A ČLOVĚK

3.1 Pohledy na vztah člověka a přírody

Základním problémem tohoto tématu je chápání člověka jako biologického druhu a jako sociálního, neopakovatelného jedince. Tyto pohledy jsou dvě krajnosti, mezi nimiž je široká škála různých názorů.

Člověk je označován jako živočich proto, že funguje v biologickém organismu a stejně jako ostatní živočichové je odkázán na správnou činnost biologických orgánů. Na druhé straně se od živočichů liší. Může vytvářet umění, je schopen víry a řeči. (Pokusy se šimpanzi ovšem ukázaly, že tyto schopnosti nejsou dány jen člověku.)

3.2 Působení člověka na přírodu a naopak

Příroda působí na člověka faktory biologickými (k nim patří pohlaví, věk, rasa a dědičnost), demografickými (hustota obyvatel,demografická struktura obyvatelstva) a geografickými (klima a reliéf krajiny). Tyto faktory jsou pro člověka limitujícími i stimulujícími zároveň, podle některých sociologů jsou dokonce určující (tzv. naturalistický směr sociologie). Naopak člověk působí na přírodu vytvářením tzv. druhé přírody. Lidskou činností (označovanou také jako ofenzivní adaptace) se přetváří původní podoba přírody.

3.2.1 Historie přetváření přírody

Celý proces přetváření přírody můžeme rozdělit do pěti etap: 1) na počátku lidské historie můžeme pozorovat nepatrné zásahy lokálního charakteru

2) první velká dělba práce (tzn. oddělení pastevectví od zemědělství) znamenala narušení přírodních komplexů v lokálním charakteru

3) vznik organizované společnosti znamenal stále menší vliv přírody na člověka (vznik měst a komunikací)

4) průmyslová revoluce se odehrávala ve znamení „dobývání přírody“

5) doba vědeckotechnické revoluce považuje stav životního prostředí za nepříznivý a stále se zhoršující, mluví se o ekologické krizi.

Do druhé přírody nepatří však jen materiální prostředí, ale i duchovní klima společnosti. Materiální prostředí i duchovní klima tradiční a moderní společnosti se značně liší.

3.3 Tradiční společnost

Označuje typ sociální organizace společnosti od počátku zemědělství do počátku rozvoje průmyslové revoluce. Je charakterizována stabilní sociální strukturou, kde je postavení prakticky každého člena společnosti určeno postavením jeho rodičů. Mezilidské kontakty jsou většinou bezprostřední a jen minimálně zprostředkovány trhem.