26. Vybrané filozofické směry 20.stol. + česká filozofie

Schopenhauerův pesimismus vychází z přesvědčení, že člověk nikdy nemůže být trvale spokojen. Věčné toužení je příčinou bolesti. Osvobození z tohoto cyklu podle něj přichází skrze estetický zážitek (umění), soucit (etika) a askezi (popření tělesnosti).

Jeho filozofie ovlivnila mimo jiné Nietzscheho, Freuda, Dostojevského nebo Wagnera. Inspirovala i psychoanalýzu (teorie pudů), literaturu a ranou modernu.

Friedrich Nietzsche (1844–1900)

Inspirace antikou, německou romantickou hudbou (Wagner)

• Vychováván pouze ženami, zemřel na syfilis

• Voluntarista, vůle je pro něj pozitivní silou (vůle k moci = agresivní, panovačná, vše jí má být dovoleno)

Friedrich Nietzsche byl výraznou a kontroverzní postavou moderní filozofie. Narodil se v protestantské rodině, vystudoval klasickou filologii a ve 24 letech se stal profesorem v Basileji. Po několika letech však kvůli vážným zdravotním problémům odešel z akademického života a začal psát svá nejvýznamnější díla. Jeho život skončil tragicky – po nervovém zhroucení byl doživotně v péči své sestry Elisabeth.

Nietzscheho filozofie je radikální reakcí na krizi hodnot západní civilizace

- filozof s kladivem, filozof sedmi anti:

1) antimoralistický (dělí společnost na pány a otroky, ukazuje mezi nimi vztahy z pohledu dobra x zla, ti co jsou neschopní, nemají ve spol. místo, máme podporovat silné osobnosti, člověk má rozvíjet sám sebe),

2) antidemokratický (Evropská morálka = morálka stáda – jeden následuje druhého – demokracie = vláda slabých

3) antisocialistický (podstatou živote je sobeckost, přisvojování, tvrdost, vykořisťování)

4) Antifeministický (útok proti ženám)

5) antiintelektualistický (potlačuje rozum, vědomí, myšlení – je to pouze služebník vůle)

6) antipesimistický (odmítá názor, že celkový život nestojí za nic – Shopenhauer x říká:“Já nestojím za nic)

7) antikřesťanský (Bůh = bůh nemocných, Bůh je mrtvý – protože v něj nevěříme = krize hodnot)

. Ve slavném výroku o „smrti Boha“ vyjadřuje zánik tradičních metafyzických jistot. Tato ztráta smyslu podle něj vede k nihilismu, stavu, kdy staré hodnoty selhávají, ale nové ještě nevznikly.

Jeho odpovědí je výzva k přehodnocení všech hodnot – člověk má sám tvořit smysl a překonat pasivitu. Zde se objevuje pojem nadčlověka (Übermensch) – jedince, který se vymanil ze stáda, žije autenticky a tvořivě. Nietzscheho koncepce vůle k moci nahrazuje biologický pud sebezáchovy impulsem k sebeuskutečnění, překonávání a tvoření.

Dalším zásadním pojmem je věčný návrat – myšlenkový experiment, který testuje naši schopnost žít život tak, že bychom ho chtěli prožít znovu beze změny.

Nietzscheho styl je výjimečný – používá literární formu, aforismy, ironii i poezii. Jeho díla, zejména Tak pravil Zarathustra, mají mytologickou sílu. Vliv Nietzscheho je rozsáhlý – ovlivnil existencialisty, psychoanalytiky, postmoderní myslitele i avantgardní umění.