26. Vybrané filozofické směry 20.stol. + česká filozofie

Po jeho smrti však došlo ke zneužití jeho učení, zejména sestrou Elisabeth, která upravila jeho texty ve prospěch nacistické ideologie. Ve skutečnosti Nietzsche antisemitismus i nacionalismus ostře kritizoval.

3. Existencialismus (otázka 24) – Søren Kierkegaard, Martin Heidegger

Søren Kierkegaard (1813–1855)

Dánský filozof, teolog a literát Søren Kierkegaard bývá považován za zakladatele existencialismu. Vyrůstal v přísně náboženské rodině v Kodani, což silně formovalo jeho duchovní a myšlenkový svět. Jeho díla často kombinují filozofii s literárními a teologickými prvky a používají pseudonymy k různým „existenciálním perspektivám“.

Umírá mu 5 sourozenců, on jediný přežil (jeho rodiče si mysleli, že je to trest), pocit že nepoznal mládí, záměr na ETIKU, každý problém má vždy praktickou konkrétní podobu (člověk řeší situaci, až neví jak dál – obrací se k Bohu) = otázky a problémy nazval jako existenciální (tím se má fil. zaobírat)

Každý člověk má jednat a rozhodovat se v konkrétní situaci – fil. mu má pomáhat

Kierkegaard kladl důraz na subjektivitu, individuální prožívání a osobní volbu. Podle něj je lidská existence dramatem rozhodnutí mezi estetikou (požitkářstvím), etikou (morální odpovědností) a náboženskou vírou. Klíčovým momentem je tzv. skok víry – iracionální rozhodnutí důvěřovat Bohu navzdory absurditě a bez záruky.

Základní existenciální pojmy, které rozpracoval, zahrnují úzkost, zoufalství a autenticitu. Kierkegaard inspiroval pozdější existencialisty (Heideggera, Sartra, Camuse), kteří jeho koncepty sekularizovali a rozšířili do oblasti ontologie a etiky.

Martin Heidegger (1889–1976)

Myslitel bytí

-

Martin Heidegger, jeden z nejvýznamnějších filozofů 20. století, se narodil v Messkirchu v Německu. Vystudoval teologii a poté filozofii, působil jako asistent Edmunda Husserla, jehož fenomenologii zásadně rozvíjel, ale také kriticky překračoval. V roce 1927 vydal své stěžejní dílo Bytí a čas (Sein und Zeit), které znamenalo zásadní obrat ve filozofii 20. století

Heidegger se soustředil na základní otázku filozofie: Co znamená být? Kritizoval dosavadní metafyziku za to, že zapomněla na samotný smysl bytí. Místo tradičního pohledu na člověka jako „racionální bytost“ zavádí pojem Dasein (doslova „bytí-tu“), který označuje bytost, jež se ptá po smyslu svého bytí. Dasein není abstraktní subjekt, ale bytí vždy již vržené do světa, které se k sobě vztahuje skrze možnosti.

Heidegger rozlišuje dvě základní modality lidské existence: neautentickou, kdy se člověk podřizuje vlivům společnosti („se“) a žije povrchně, a autentickou, kdy čelí své smrtelnosti a bere odpovědnost za své bytí. Důležitým pojmem je úzkost/strach (Angst), která člověka vytrhuje z běžného života a konfrontuje ho s nicotou a možností nebytí.