26. Vybrané filozofické směry 20.stol. + česká filozofie

Později se Heidegger více soustředil na jazyk a poezii jakožto cesty, jak „naslouchat bytí“. Jeho myšlení silně ovlivnilo existencialismus, hermeneutiku, postmodernismus i teologii.

Jeho působení však není bez kontroverze – v roce 1933 vstoupil do nacistické strany a během krátkého období rektorství na univerzitě ve Freiburgu vystupoval loajálně vůči režimu. Po válce byl za tuto činnost kritizován, ačkoliv jeho filozofické dílo zůstalo hluboce originální a vlivné.

4. Pragmatismus (William James – zakl.) – John Dewey (1859–1952)

- pragma = jednání, praxe, čin – to co je účelné, fil. činu (užitečné pro mě je to i pravdivé), USA přelom stol.

John Dewey byl americký filozof, pedagog a reformátor, jehož myšlení ovlivnilo nejen filozofii, ale také školství, sociální teorii a politiku. Narodil se ve Vermontu a působil na prestižních univerzitách, mimo jiné v Chicagu a New Yorku. Dewey navazuje na tradici amerického pragmatismu, kterou započali Charles S. Peirce a William James, ale výrazně ji rozšířil o důraz na vzdělávání, demokracii a experimentální přístup.

Základem jeho filozofie je přesvědčení, že myšlení je nástrojem jednání a poznání má praktický charakter. Nejde o hledání absolutních pravd, ale o řešení konkrétních problémů v proměnlivém světě. Dewey prosazuje tzv. instrumentalismus („člověka přesvědčíme a zlomíme, středem dění je člověk“) – ideje jsou nástroje, jejichž platnost ověřujeme skrze jejich užitečnost a účinky.

Ve své pedagogické teorii kritizoval tradiční autoritativní školství a navrhoval školu jako laboratoř života (nejsou důležité znalosti, ale učit se správným metodám v běžném životé, učení praxí), kde se žáci učí skrze zkušenost, spolupráci a reflektované jednání. Vědění se podle něj rodí z aktivní interakce se světem, nikoli z pasivního přijímání informací.

Dewey také zdůrazňoval význam demokracie jako způsobu života, nikoli jen politického systému. Demokracie podle něj předpokládá aktivní účast občanů, otevřenost změnám a podporu kritického myšlení.

Jeho vliv je patrný v reformní pedagogice, teorii veřejnosti, sociální práci a americké tradici praktické filozofie. Pragmatismus Johna Deweye se i dnes těší zájmu díky důrazu na otevřenost, experiment a propojení teorie s praxí.

Česká filozofie

Jan Hus (1370–1415): Teologie a filozofie pravdy a morálky

Jan Hus je považován za zakladatele české reformace a jedním z nejvýznamnějších myslitelů středověku. V jeho filozofii je kladeno důraz na pravdu, svědomí a morální odpovědnost. Hus se ve své teologii zaměřil na kritiku tehdejší církve, která byla podle něj zkorumpována. Pro něj byla pravda něčím absolutním a nezávislým na lidském vnímání — pravda byla věčná a božská.

Hus se neostýchal kritizovat církevní hierarchii, zejména pro její světskou moc, a bojoval za návrat k původní křesťanské prostotě. Jeho pojetí pravdy však není pouze teoretické, ale mělo silný etický rozměr. Pravda byla morálním imperativem, který měl člověk v sobě hledat a následovat, a to i za cenu osobního utrpení. V jeho myšlenkách je patrný silný apel na vnitřní, osobní odpovědnost, která předpokládá aktivní činnost jedince ve světě, zejména v oblasti morálky a spravedlnosti.