Filozofie

Rozdíl mezi vírou a věděním

Víra je sama o sobě jako slovo velmi těžko definovatelná, jelikož se nejedná o něco statického, nýbrž o proces, jehož znakem je neustálá změna. Pokud se někdo snaží o absolutní definici víry, přetváří víru ve vědění (vědu), jehož obsahem je nějaká ověřitelná (absolutní) pravda, ale nic takového u víry neexistuje, protože ta se vždycky vztahuje k něčemu, co je neověřitelné.

Pozn.: Víra je proces, který se vztahuje k něčemu, co je neověřitelné. Vědění je také proces, který si ale nárokuje ověřitelnost (naprosto evidentní kontrast). Z tohoto pohledu můžeme tedy lehce tvrdit – že víra je metafyzická, ale vědění je empirické.

Renesance a novověk

Matematika se stává vzorem pro filosofii. Důvěra ve schopnost rozumu kriticky se osvobodit od tradičního, zděděného způsobu uvažování.

(Racionalismus, Empirismus, Naturalismus, Panteismus, Individualismus, Pozitivismus, Iracionalismus, Existencialismus, Marxismus…)

Racionalismus

Směr, který zdůrazňuje rozumovou stránku poznání. Pravé poznání je možné jen díky rozumovým soudům. Jak člověk poznává, nakolik je jeho poznání pravdivé a co je kritériem pravdy?

Dochází ke spojení s matematikou a mechanikou.

Baruch Spinoza (ztotožnil Boha s přírodou)

Gottfied Wilhelm Leibniz (monády – činné síly ve jsoucnech)

René Descartes

Úsilí o nalezení pevného a jistého poznání – myslící já. Jediná jistota jsou pochyby („Pokud pochybuji, myslím – Myslím, tedy jsem.“)

Člověk působí na vnější svět, který poznává (Subjekt objektové vnímání).

Empirismus

Převážně v Anglii.

Jedná se o gnozeologický směr, který za jediný zdroj poznání pokládá smyslové zkušenosti. Empirismus odmítá spekulace a opírá se o zkušenost.

John Locke („Člověk se rodí jako nepopsaná deska.“)

George Berkeley (Bytí je totéž, co vnímání – aby něco existovalo, musím to vnímat)

David Hume (zkušenost jako smyslový dojem)

Osvícenská filosofie

(18. stol.)

Odmítnutí náboženského zjevování pravdy a důraz na zkušenost a rozum.

Ideálním představitelem osvícenství se stal vzdělaný člověk, který však plnil svou funkci ve vědě, tak ve společnosti. Jeho hlavní duchovním východiskem byl rozum, který jej vedl ve všech oblastech uvažování i praktického života, definoval pojmy a určoval hodnoty.

Denis Diderot (encyklopedista)

Voltaire (Idea pokroku – díky proměnám v kultuře a myšlení)

Jean Jacques Rousseau (kritika společnosti, která potlačila přirozenost člověka)

Německá klasická filosofie

Kriticky hodnotí racionalismus, empirismus a osvícenství. Německý idealismus byl významný filosofický směr v rámci metafyziky. Snaží se o systematické pochopení skutečnosti, jehož východiskem je myslící subjekt sám.

Immanuel Kant

Kritika lidského rozumu.

Koperníkovský obrat - Naše poznání se neřídí podle vnějšího světa, ale vnější svět se řídí podle našeho poznání. Kant nabádá, abychom nezačínali poznání objektem, ale subjektem. „Prozkoumejme subjekt.“ Po zkoumání subjektu nalezneme vše potřebné, co poznáme o objektu. Dosud jsme všechno rozumové poznání vnímali objektivně - přes objekt/přes prostředí. Kant nabádá, abychom se zaměřili na subjekt (na nás) a zjistíme tím více o objektu.