Ohniska válečných konfliktů za posledních 25 let - seminární práce (2016)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Druhá čečenská válka
Druhá čečenská válka, v pozdější fázi známa jako válka v severním Kavkazu, byla zahájena Ruskou federací 8. srpna 1999, kdy ruské síly z velké části znovu ovládly separatistický region Čečenska. Oficiálním popudem k válce byla invaze v Dagestánu. Kampaň z velké míry zvrátila výsledek První čečenské války, ve které nabyl region de facto nezávislosti jako Čečenská republika Ičkeria. Válka přivábila velký počet bojovníku džihádu ze zahraničí, kteří se 10. srpna 1999 dokonce pokusili v obsazené části Dagestánu vyhlásit nezávislý Islámský stát Dagestán. Po dobytí města Groznyj nastolilo Rusko přímou vládu nad Čečenskem. Čečenští partyzáni způsobovali ztráty ruské armádě a zaútočili také na ruské civilisty. Válka skončila v dubnu 2009. Odhaduje se několik desítek tisíc mrtvých, převážně civilistů.6
Ukrajina
Krym
Situace na Krymu byla vypjatá už od roku 2013, kdy ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat tzv. dohodu o přidružení s Evropskou unií zahrnující zónu volného obchodu. O podepsání dohody jednala EU s Ukrajinou více než šest let od března roku 2007. K podepsání smlouvy mezi Ukrajinou a EU se kriticky stavěla Ruská federace, která vůči Ukrajině zaváděla různá omezující a nátlaková opatření například v oblasti vývozu z Ukrajiny do Ruské federace. Rozhodnutí o nepodepsání této smlouvy bylo pro Evropskou unii velkým zklamáním. Ukrajinská společnost reagovala v listopadu 2013 na odmítnutí dohody protesty, pro které se vžilo označení „Euromajdan“. Po krvavých střetech mezi představiteli Euromajdanu a vládními silovými složkami ve dnech 18. až 21. února 2014 Janukovyč nakonec uprchl z Kyjeva a následujícího dne byl ukrajinským parlamentem zbaven moci. Dne 27. února začali neznámí ozbrojenci obsazovat Krym.7
Již o den dříve vypukly v hlavním městě Krymu Simferopolu proruské protesty. Došlo k převzetí moci na Krymu a hlavou lokální vlády se stal Sergej Aksjonov, poslanec Krymského parlamentu a vůdce do té doby nepříliš významné politické strany Ruská jednota. Ačkoli Vladimir Putin opakovaně popřel zapojení ruské armády do okupace Krymu, později tento fakt přiznal.8
Nejpozději od 27. února operovaly na území Krymu jednotky čítající nejméně 6 000 vojáků, ačkoli formální schválení nasazení ruské armády na Ukrajině Radou federace přišlo až 1. března 2014. Jednalo se o akt, který je přímo v rozporu s mezinárodním právem, které stojí na zásadě zákazu použití síly proti druhé zemi. Týž den došlo k vyhlášení referenda o připojení Krymského poloostrova k Ruské federaci. Voliči si mohli vybrat ze dvou možností – zvolit připojení k Ruské federaci, či obnovu krymské ústavy z roku 1992. Referendum neumožňovalo udržet stávající situaci – tedy Krym jakožto součást Ukrajiny za dřívějších podmínek.9