Rusko-a-Čečna

učitele ZŠ a SŠ. Pro ně jsem vytvořila dotazník s konkrétními otázkami

k Rusko-čečenskému konfliktu.

5

1. Teoretická část

1.1 Historie vzájemných vztahů

1.1.1 Obyvatelstvo a poloha

Čečenský národ je jedním z nejstarších etnik Kavkazu. Mají svůj jazyk, který

patří pod vajnašskou větev (vajnach = náš národ, označení pro čečenský a

ingušský jazyk). Čečensko se nachází na severu Kavkazu. Sousedí

s Dagestánem, s Ingušskem a Gruzií. (Obrázek č. 1).

V horských oblastech Kavkazu se aplikovalo právo adatové, protože islámské

právo šaría nebylo tak rozšířeno, jako je tomu dnes. Adatové právo je jasně

vymezený kodex, který se upravoval po staletí. Nefungovala zde vláda jako

taková, anarchii tedy bylo možné regulovat pouze pomocí společenských

zásad, krevní msty a hájení své cti. Co se týče krevní msty, mohla být

vyhlášena pouze mužem z příslušného teipu (klan, rodina). Krevní msta se

mohla předávat po generace v mužské linii. K počátku krevní msty mohlo dojít

usmrcením někoho z rodu, zabráním území či ukřivděním.

Obrázek č. 1, Čečensko

6

1.1.2 Počátek společného působení

Vzájemná historie s Ruskem začala, jíž koncem 18. století. Došlo k mnoha

krvavým konfliktům, během kterých byli Čečenci vykořisťování. Cílem tehdejší

carské Rusi bylo ovládnutí Kavkazu. Kavkaz se totiž stal významnou

strategickou křižovatkou mezi dnešním Ruskem, Tureckem a Íránem.

(Obrázek č.2)

A také chtělo získat přístup k Černému moři a Indii. Roku 1783, šejch

Mansúr bojoval proti carské nadvládě. Mansúr jako první sjednotil Čečence,

Dagestánce, Kabardince a Adygejce pod islámskou vlajkou. Mansúr je

popisován jako lhář, nutil své stoupence například vzdát se alkoholu či

tabáku. (Obrázek č. 3)

Obrázek č. 2, Kavkaz

7

Prosazoval náboženské právo

šaría a proti nepřátelům vedl

svatou válku džihád. Mansúr

několikrát

vedl

válku

proti

carskému vojsku, ale pokaždé byl

poražen. V roce 1787 se angažoval

v rusko-turecké válce, kde bojoval

na straně Turků. Po porážce,

s pomocí zrady, padl do zajetí. O

tři roky později zemřel. Stal se

lidovým hrdinou a po vyhlášení

nezávislosti Čečenska je jeho

portrét

na

bankovce,

pojmenované některé ulice a

letiště na jeho počest.

Boje v Dagestánu a Čečensku proti Rusku, v 19. století, vedl národní hrdina

Šamil (Obrázek č. 4), v pořadí třetím

zvoleným imámem. Byl náboženský

vůdce a skvělý voják. Vedl partyzánský

způsob boje, i přes fakt, že se zpočátku

snažil o kompromis s Ruskem. Měl řadu

stoupenců,

kteří

mu

bezmezně

důvěřovali. Domnívali se, že má božské

schopnosti, protože pokaždé dokázal

uniknout. Ale 1859 byl zajat spolu

s několika

svými

stoupenci.

Tím

povstání částečně skončilo a Šamil

kapituloval, za což byl považován za