Rusko-a-Čečna

Naložili nás do dobytčáků. Byla tam kamínka. Jednou za ten týden jsme

fasovali jídlo. Sníh byl na metr hluboký a my jsme byli z teplých končin,

neznámí lidé v neznámé krajině. Předcházela nás propaganda, a tak nás

místní mezi sebe nepřijímali. Slyšeli, že přijedou lidožrouti, kteří budou pít

jejich krev. Dívali se na nás vyjeveně.“ [1]

Čtyři roky po Stalinově smrti, se začali deportovaní Čečenci vracet zpět z Asie

na pokyn Nikity Chruščova, který ovšem byl jedním těch, kteří se o deportaci

roku 1944 zasloužili.

1.2 Události předcházející první čečenské války

Čečensko-ingušská autonomní sovětská socialistická republika neboli-li

ČIASSR, požadovala samostatný stát, Čečenci se začali domnívat, že dojde

k dalšímu vysídlení nátlakem Ruska. Tomu ovšem napomáhal Džochar

Dudajev.

19. – 20. srpna 1991 došlo k neúspěšnému puči v Rusku. Byla to snaha o

státní převrat, ten byl potlačen do pár dnů, ale zapříčinil rozpad SSSR a

nástup Borise Jelcina. Po rozpadu sovětského svazu docházelo k uvolnění

atmosféry. Čečenci a Ingušové se mohli vracet do svých domovů, které byly

obývány převážně ruským a dagestánským obyvatelstvem.

10

Mezi Čečeny a Inguši docházelo k nesrovnalostem a častým zbrojením. Na

celém území byla vyhlášena Čečenská republika a v prezidentských volbách

v říjnu 1991 byl zvolen Džochar Dudajev. Rusko ovšem tento krok neuznalo.

Na vysvětlení je nutné dodat, že Rusko, potažmo socialistická sovětská

republika, měla jednotnou ekonomiku. Po rozpadu SSSR okolní státy

vyhlašovali nezávislost (Estonsko, Lotyšsko, Litva apod) a tím se ekonomika

Ruska rozpadala, přicházela totiž o příjmy. Na druhé straně Čečensko po

svévolném vyhlášení nezávislosti, přicházelo o mzdy, důchody, podporu

v nezaměstnanosti. To vedlo k chudobě, korupci, černému trhu a vzniku

mafie. Pro Rusko to také byla ztráta obchodních styků.

V Čečensku, období 1991 a 1994, můžeme

s klidem nazvat doba chaosu. V prezidentském

křesle seděl Džochar Dudajev (Obrázek č. 5).

Narodil se roku 1944. Těsně po narození, byl

spolu s rodiči vystěhován do Kazachstánu (v

období deportací). Do Čečenska se vrátili jen jak

to bylo možné, tedy v roce 1957. Měl těžké dětství,

žili v naprosté chudobě. Také ho poznamenala

smrt otce, když mu bylo 7 let. Čečensko opustil

velmi mladý. Po většinu svého života popíral své

Čečenské kořeny. Odešel do sovětského svazu,

kde studoval na střední letecké škole obor letec-

inženýr. Poté studoval na velitelské fakultě Vojenské letecké akademie I. J.

Gagarina, kde uvedl, že je osetinské národnosti. Po ukončení studií vstoupil

do komunistické strany. Jeho manželka byla Ruské národnosti, Alla Kulikova,

později Dudajevá. Měli spolu 3 děti. Toto manželství mu pomohlo získat vysoké