Rusko-a-Čečna

hodnosti, totiž Alla byla dcera velitele letecké základny, na které Dudajev

sloužil. O jejich sňatku nevěděla matka ani bratři Dudajeva. Později, po

narození jeho prvního syna se rozhodl vrátit do Grozného a usmířit se svou

rodinou. I přes to, že většinu života zapíral, že je Čečenec, roku 1989 v

Grozném prohlásil: „Není nic vznešenějšího než být obráncem své vlasti.“ [1]

Bojoval v Afghánistánu, za což byl odměněn řádem Rudé hvězdy. Také bojoval

v estonském Tartu, kde byl jmenován generálem. V březnu roku 1991

definitivně odešel z armády, odjel do Čečenska a tam po převratu se stal

Obrázek č. 5, Džochar Dudajev

11

prezidentem. Mnohým Čečencům dělalo problém smířit se s Džocharem, nežli

politicky tak spíš kvůli krevní mstě. Mnohé klany vyhlásily krevní mstu za to,

že dopustil mnohým krveprolitím v průběhu revolucí.

1.3 První Čečenská válka 1994-1996

Ruští generálové spolu s Borisem Jelcinem předpokládali, že útok na Groznyj

bude bleskový a do pár dnů bude situace vyřešena, proto vyslali skromný

počet vojáku a tanků. A tak 26. listopadu 1994 zaútočili na Groznyj o dva dny

později zahájili letecký útok. Čečencům se ale podařilo Rusy zastrašit, vesměs

jen proto, že Rusové nepřišli s pořádnou arterií. Sovětská armáda zde

zanechala veškeré vybavení. Rusové po válce v mediích hlásali, že to byl

obchodní dar pro Džochara.

Boris Jelcin (Obrázek č. 6) byl prvním

prezidentem Ruské federace v letech 1991 až

1999. Jeho otec byl poslán do tábora

nucených prací a matka pracovala jako

švadlena. Vystudoval Puškinovu střední

školu. A v mládí přišel o dva prsty na ruce.

Dále studoval na Uralské

technické

univerzitě. Po škole pracoval převážně jako

stavbyvedoucí a jako inženýr. 1961 se stal

členem KSSS a 1985 byl předseda KSSS

v Moskvě. Z KSSS vystoupil 1990. 12. června

1991 byl zvolen prezidentem Ruské federace.

Spolu s prezidenty Ukrajiny (Leonid Kravčuk)

a Běloruska (Stanislav Šuškevičem) domluvili

na rozpadu SSSR. Za období jeho vlády Rusko upadlo do ekonomických krizí.

Ve druhém volebním období měl podporu oligarchů. Ale občanská podpora

nebyla veliká. Tím 1999 abdikoval a v roce 2007 zemřel na infarkt.

Tím se dostáváme do 11. prosince 1994, kdy ruské jednotky překročili hranice

a 12. prosince zahájili noční odstřelování. Na nový rok se dostaly do hlavního

města Grozného. Čečenský ministr informací odvysílal v televizi zvučnou

zprávu: „Hlídejte hranice! Chopte se zbraní a přijďte do Grozného! Dnes

musíme jednou provždy vyřešit problém ruské okupace.“ [1]

Obrázek č. 6, Boris Jelcin

12

Tentokrát ruská armáda byla četnější a postupně se zvětšovala. V únoru se

Rusové dostali na 70tisíc vojáků, začínali s necelými 5 tisíci. Také posílili

tankové nasazení, z necelých 80 tanků na 322. Ohledně taktiky, žádnou