Vývoj českého filozofického myšlení
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
1. Augustin Smetana (1814 – 1851)
Poprvé do Čech uvedl v celé šíři německou pokantovskou filozofii, zvláště Hegela.
Smetanova filozofie byla prodchnuta zájmem o osud moderní společnosti.
Sdílí myšlenkovou intenci mladohegelovského hnutí, tzn., že klade mimořádný důraz na význam a reálné úkoly filozofie v aktuálním společenském dění.
Ohniskem jeho úvah se stává člověk, jeho podstatné určení, smysl života.
Filozofie musí hledat odpovědi na fundamentální otázky lidské existence, situovanosti člověka v přírodě, v dějinách.
VIII. Cesta k filozofii českých dějin – František Palacký (1798 – 1876)
Josef Dobrovský se zasloužil o to, že pro filozofii českých dějin dokázal odborně vyškolit mladého adepta Františka Palackého.
Svým přístupem k německé filozofii se lišil od dalších představitelů českého národního obrození-
Palacký chápal německou filozofii jako oblast ducha, v níž je možno hledat odpovědi na otázky podstaty vývoje světa, společnosti, poznání, na problém úlohy národů v dějinách, včetně jejich práv na samostatnou existenci.
Na rozdíl od svých současníků dokázal vytyčit téma národního obrození nikoli pouze romanticky, schematicky, povrchně, nýbrž filozoficky, s využitím faktických znalostí o českých dějinách, racionální argumentace, propracované metodologie.
Původně tři principy redukoval na dva: germánský a slovanský.
Zatímco první z nich je nesen úsilím získat moc, převahu nad jinými, druhý z nich se vyznačuje podle Palackého duchovností, demokratismem.
Svár aktivního a pasivního principu nabývá u Palackého rozmanitých ztvárnění (hmota – duch, tělesné – duševní, protestantismus – katolicismus, rozum – autorita), byl ovlivněn Komenského myšlenkou vítězství světla nad tmou. Vítězstvím aktivního principu se uskutečňuje dílo pokroku.
IX. Herbartismus český (2. polovina 19. století)
Vliv herbartismu se poprvé v Čechách objevil ve sporu o „bytí nebo nebytí německé filozofie v Čechách“.
František Čupr (1821 – 1882) se pokusil shrnutím diskuse dosáhnout hlubší formulace smyslu filozofie a teorie vůbec pro rozvoj národního hnutí. Vláda pronásleduje filozofii jako revoluční, národní hnutí ji odmítá jako německou.
Významní čeští filozofové (Smetana, Hanuš, Bratránek, Palacký, Čupr) si jsou vědomi nadnárodního charakteru filozofie, zároveň si však uvědomují, že národnostní stránku problému nelze podceňovat.
Josef Dastich (1835 – 1870) podává své pojetí filozofie v Úvodu do studia filozofie, v němž zjišťuje, že myšlení se orientuje na obsahovou stránku a jeho účelem je získat pravdu. K tomu je nezbytné „třídění pojmů“, kterážto činnost je vlastním obsahem filozofie.
Úvod do studia filozofie Gustava Adolfa Lindnera (1828 – 1887) vyšel ve Vídni o rok dříve než Úvod Dastichův. Filozofie se nezabývá jednotlivými jsoucny, ale činí svým tématem samu zkušenost v jejích předpokladech.
Josef Durdík (1837 – 1902) – filozofie je podle něj činnost, která „rozvíjí vědomí člověka o světě i vlastní bytosti své“.
Herbartovská filozofie byla určitým východiskem i pro významného estetika Otakara Hostinského (1847 – 1910)