Pracovní právo přednášky

Základní věková hranice pracovněprávní způsobilosti se v obou skupinách zvyšuje, a to na 18 let. Další zákonné předpoklady způsobilosti se liší pouze v detailech. K tomu následující srovnání.

Služební označení státního zaměstnance

Zákon o státní službě nestanoví pouze požadavky pracovněprávní způsobilosti státních zaměstnanců, ale rovněž i jejich služební označení, které je oproti úředníkům územně samosprávných celků závisle na dosažené vzdělání (viz. následující přehled).Vedle toho definuje i státní zaměstnance v řídících funkcích.

Označení a stupně funkcí úředníků

Podmínky jmenovaných funkcí úředníků územně samosprávných celků

Obecné požadavky pracovněprávní způsobilosti úředníka byly uvedeny výše. Zákon
o úřednících dále stanoví i speciální požadavky pro jmenování vedoucího úřadu a jmenování vedoucího úředníka. Pro obě funkce se vyžaduje, vedle výše uvedených požadavků na každého úředníka, splnění dalšího požadavku stanoveného zvláštním zákonem12. Tím je požadavek tzv. občanské bezúhonnosti – negativní lustrační osvědčení.

V případě jmenování do nejvyšší úřednické funkce vedoucího úřadu se ke všem uvedeným požaduje nejméně tříletá specializovaná praxe, a to ■ jako vedoucí zaměstnanec, nebo

■ při výkonu správních činností v pracovním poměru k územnímu samosprávnému celku nebo při výkonu státní správy v pracovním nebo služebním poměru ke státu,

■ve funkci člena zastupitelstva územního samosprávného celku dlouhodobě uvolněného pro výkon této funkce.

Takto stanovená délka praxe musí být splněna v průběhu 8 let bezprostředně předcházejících jmenování do funkce.

ZAMĚSTNAVATELÉ VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ

Služební zákon a zákon o úřednících obsahují oproti zákoníku práce vlastní vymezení institutu zaměstnavatele.

Zaměstnavatelé státních zaměstnanců

Zaměstnavatelem státních zaměstnanců, jak už ze samotného označení této velké skupiny zaměstnanců vyplývá, je samozřejmě Česká republika, která je zde nositelem právní subjektivity. Za Českou republiku v pracovněprávních vztazích jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává příslušná organizační složka státu (správní úřad), která jménem státu v základním pracovněprávním vztahu státní zaměstnance zaměstnává. Jedná se zejména o ministerstva a jiné správních úřady, jestliže jsou

• zřízený zákonem,

• zákonem výslovně označeny jako správní úřady nebo orgány státní správy.

Správní úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, je služebním úřadem. Místo (adresa) sídla služebního úřadu nebo organizační složky služebního úřadu je služebním působištěm státního zaměstnance.

Vedoucí služebního úřadu dále plní úkoly související s pracovněprávními vztahy zaměstnanců ve správním úřadu.