Autorská pohádka

JAN KARAFIÁT IV. 

 Náboženské názory/příklady 
 pokora 
 odevzdanost do vůle boží 
 poslušnost Bohu 
 bezmyšlenkovitá poslušnost a pasivní smíření 

s životem 

 konzervativní pohled na některé společenské 

problémy 

 lehce zidealizované vztahy mezi hrdiny 
 

JAN KARAFIÁT V. 

 Průkopnické rysy/příklady 
 líčení přírody 
 líčení rodinného života vycházející ze 

skutečnosti 

 obraz vzpomínek na dětství 
 dobré i špatné vlastnosti hrdiny, opravdovost 
 pravdivě zobrazený řád života, včetně smrti 
 

JAN KARAFIÁT VI. 

 líčení vzájemných vztahů (na životě světlušek 

ukazuje vztahy lidí) 

 solidarita, láska, porozumění, vzájemná 

pomoc 

 kombinace poetického a lyrického líčení 

přírody a realistického vykreslení skutečnosti 

 
(ukázky) 
(ukázka recenze z Času) 

BOJE O POHÁDKU I. 

 Pohádková tvorba byla zdrojem ostrých diskusí. 
 Už na poč. 20. století s rozvojem techniky a 

uplatňováním nových poznatků ve vědě a výchově se 
objevily připomínky ke vhodnosti pohádek.  

 R. 1913 v článku Pryč s pohádkou Jaroslav Petrbok na to, 

že pohádka nezdravě podněcuje a zavádí fantazii dětí, 
odvádí je od skutečného života. 

 „ Pohádka nezdravě podněcuje a zavádí fantazii dětí a odvádí 

je od pozorování života skutečného“. 

 Podobné názory vyslovil V. Mráz. Jeho článek Dialog o 

pohádkách (1916) celý spor vyhrotil. 

 Otázka zní jinak: Zda a do jaké míry a v čem je pohádka 

předmětem výchovy. 

BOJE O POHÁDKU II. 

 Odlišné pojetí vyslovil V. Tille v článku 

Pohádka pro děti (1914): 

„ Pohádka do dětské četby rohodně patří. 

Pohádkové texty však musí býti umělecké, aby 
tříbily literární vkus dětského čtenáře a 
nesloužily pouze k dráždění jeho fantazie“ .  

 Hájí pohádku, klade na ni požadavek, aby 

text byl umělecký, tříbil vkus dětského 
čtenáře.