próza s dětským hrdinou

– Obraz dítěte v prostředí školy 

(kolektiv/třída/parta, ne/fungující) 

– Dětské cesty za poznáním (nové prostředí, lidi, 

zvyky) 

– Vztah dítěte ke zvířatům 
– Obraz dětství v určité historické realitě 

•  Specifickým rysem příběhové prózy zůstává 

dominantní postavení dětského hrdiny v příběhu.  

• Dětský hrdina je jednak „hlavním nositelem děje a 

autorova záměru“ a zároveň je nepostradatelný pro 
pochopení celého příběhu.  

• Dětský hrdina by měl být dětskému čtenáři blízký a 

napomáhat mu při řešení problémů a konfliktů, jenž 
mohou nastat při střetu dětského světa se světem 
dospělých lidí. Záleží na samotném autorovi do jaké 
míry se dětský čtenář bude moci s dětským hrdinou 
identifikovat, jak životný samotný hrdina bude, jak 
realistické budou samotné charaktery dětí.  

TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU Č. 

Budějovice1992. s. 73.

Typy dětského hrdiny: 
• referenční hrdina: jeho hlavním specifikem je 

srovnatelnost s dětským čtenářem. Hrdina i čtenář 

jsou přibližně stejného věku a společenského 

postavení. Spojují je stejné nebo podobné zájmy, 

potřeby a aktivity. Mívají shodné vlastnosti, 

představy, problémy a prožívají obdobné vztahy (k 

rodičům, sourozencům, kamarádům). Díky této 

rovnosti vystupuje dětský hrdina jako pravdivý a 

skutečný typ. Dětský čtenář má možnost se s ním 

vnitřně ztotožnit. V takovém případě „se tento 

hrdina stává přirozeným etickým vzorem, jehož 

cítění, myšlení, jednání, chování a postoje malý 

čtenář napodobuje, které mimoděk srovnává s 

vlastními životními zkušenostmi a hodnotí. ´“   

• kompenzační hrdina:  označuje typ hrdiny, který 

je zcela jiný než dětský čtenář. Odlišuje se od 
něho svým původem, žije v jiném prostředí. 
„Nápodoba s takovým hrdinou je prakticky 
nemožná z hlediska činů, dítěti však imponuje 
vnější projev, projev hrdiny a takové projevy i 
napodobuje (gesta, řeč).“