próza s dětským hrdinou

je například David Copperfield. 

• David prožívá idylické dětství se svou matkou a chůvou, ale vše se 

brzy změní, když osiří. Je poslán do internátu, kde sice poznává 

přátele, ale jeho život není šťastný. Po odchodu z internátu pracuje 

v Londýně ve firmě otčíma, který všechny lidi kolem sebe jen trápí, 

a proto David utíká za tetou do Doveru. 

• Chce se stát právníkem a studuje zde střední školu. Seznámí se s 

Agnes, dcerou svého bytného, který ho v životě velmi kladně 

inspiruje. Ožení se však s dětinskou a nepraktickou Dorou, dcerou 

bývalého zaměstnavatele. Nakonec se stává spisovatelem. Po 

několika letech manželství Dora umírá. 

• David jako by procitl, zmoudřel po mnohých morálních zkouškách. 

Tentokrát usiluje o ruku Agnes a i přes nástrahy jejího dalšího 

nápadníka, slizkého Uriáše Heepa, uspěje a jeho osud končí šťastně. 

Tato díla vyvolala lavinu příběhů s podobnými 

hlavními postavami (sirotci, chudé děti), důraz na 
emocionalitu příběhu (Hector Malot – Bez rodiny, 
1869; Johanna Spyriová – Heidi, děvčátko z hor, 
1881). 

Postupně však tyto postavy zůstávají jen jakousi 

módou a konvencí a jejich původní funkčnost se 
vytratila (Eliza Burnettová – Malý lord, 1886); 
sentiment. 

Dále přibývají didaktické příběhy, na které někteří 

autoři reagují parodiemi, např. Mark Twain – 
Příběh hodného chlapečka, Příběh ošklivého 
chlapečka, 1865. 

Mark Twain (Samuel Langhorne Clemens), klasik americké literatury 

přichází s novým typem hrdiny – uličník (u nás podobné prvenství 

má F. Župan se svým Pepánkem Nezdarou). 

– inspirace dětstvím 
– většina událostí, které líčí se skutečně stala 
– Tom je kombinací charakterů 3 skutečných postav 
– naivní pohled na dítě, které nerozumí přetvářce, odmítá konvence a 

hodnotová měřítka dospělých 

– kompozice odpovídá volnému toku myšlenek dítěte a dětského života