próza s dětským hrdinou
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
• Didaktická literatura 18. a začátku 19. století sice znala
dětské postavy, ale ty byly ryzí abstrakcí a výchovným
schématem.
• V romantismu se zájem soustředil na sociální úděl
člověka (první dětské postavy V. Hugo – Ubožáci –
Kozeta a Gavroš)
• Svět dětství objeven až v epoše realismu – Ch. Dickens
– Oliver Twist
Postavy dětí zachyceny jen z vnějšku – mluví se o vlivu prostředí na
jejich osud, o bezpráví, kterému neumí čelit
Vnitřní svět zůstává skryt. Osudy dětí strádajících (fenomén outsiderství):
– opuštěné
– nejistého původu
– sirotek
– dítě nešťastné
– na okraji společnosti ne vlastní vinou
Realistické líčení bídy – realistické kulisy x nereálné závěry.
– práce s kontrastem
– dobro x zlo
– náhoda
– pomocná ruka
– šťastný konec
Díla se stala neintencionální složkou dětské literatury (O. Twist – o 5 let
později v adaptované podobě; inspirace pro intencionální prózu,
která využívá podobné typy)
Nebohé dítě: Sirotek, který sotva zvládá čelit tomu, co pro něj osud přichystal, je vláčen
krutým světem sám, chudý a hladový. Pro jeho dobré srdce a andělskou
tvář si ho však zamiluje každý hodný člověk, ať už boháč, nebo čestný
zločinec. Díky těmto předpokladům získá dítě nějaké dědictví a v lepším
případě dokonce milující rodinu a přátele. A to vše bez velkého vlastního
přičinění.
Tento typ se zdá být zčásti ztvárněním Dickensových snů o vlastním dětství
(něco podobného by on sám chtěl prožít) a z části odráží skutečnost
(vysvobození v podobě dědictví).
Typickým příkladem je Oliver a následující úryvek z poslední kapitoly Olivera
Twista:
„Pan Brownlow přijal Olivera za vlastního. Tím, že se s ním a se starou hospodyní
odstěhoval do domu sotva míli vzdáleného od malé fary, kde bydlili jeho drazí