LITERATURA PRO MLÁDEŽ

1. ČESKÁ LIDOVÁ POHÁDKA

• = literární texty, které vznikly na základě starodávných vyprávění, obsahující bájné představy lidstva, nadčasové životní pravdy a víry v kouzelnou moc slova

• Mladý název (Němcová – národní “báchorka“)

• Teorie šíření: migrační, mytologická (“duch národa“) a antropologická

• Schematičnost, šablonovitost, komplexnost

• Časová a místní neurčitost, ustálená kompozice

• Kouzelná (nejstarší a nejpočetnější, kořeny v mýtu), zvířecí (zvířátka= protagonisté, blíží se k bajkám, O kohoutkovi a slepičce), novelistická (pouze svět reálný, kouzlo potlačeno ve prospěch moudrosti, Hloupý Honza)

• Slovo se spojuje s jinými prvky (ton hlasu...)

• Nejvýznačnější roli postavy: vlastnosti jsou dané, neměnné, mnohdy zveličeny, princip protikladnosti

• Není časově ani místně určená

• Triády, paralelismus, kontrast (Nemoudré stáří, špatná a dobrá cesta)

Sběratelé a adaptátoři lidových pohádek

• K. J. Erben (1811 – 1870) – Zlatovláska– Dlouhý, Široký a Bystrozraký

Bipolarita dobra a zla, stereotypní formule (byl jednou jeden..),

B. Němcová (1820 – 1862) – Národní báchorky a pověsti

Princip spravedlnosti, sociální postavení, motiv snu (věštba- Sedmero krkavců)

B. M. Kulda (1820 – 1904) – Moravské národní báchorky a pověsti

Václav Tille (1867 – 1937) – pod jménem Václav Říha publikoval pohádky – Říhovy pohádky V. Říha – Selské pohádky

J. Š. Kubín (1864 – 1965) – Zlatodol pohádek

J. Horák (1884 – 1975) – Český Honza

• Svojí autorskou a adaptační tvorbou pokračovali v duchu lidové pohádky F. Hrubín, J. Drda, E. Petiška nebo M. Kubátová.

Popelka

• = ekvivalent mýtu

• K. J. Erben, B. Němcová

• Dobrá žena, vyvolená: Popelka – popel – oheň-

• Macecha je vždy matkou

• stínová postava matky= ježibaba, odpoutání se

• Lidojed, ježibaba= stínové postavy rodičů

• Perníková chaloupka = symbol obživy,

• Les – strach, zmatek x zámek= bezpečí

• Vysílání na cestu dospělosti

• Kruh iniciační touhy za poznáním

Král a Královna

nevěsta

PRÁH ZA POZNÁNÍM, TOUHA

3 zkoušky pomoc, průvodce

- bílá = ctnost

- černá = všeznalost

- studny = nevědomí

• Vyrovnání se s animou, animem (kuchař, zahradník)

• Archetypy (= kolektivní podvědomí):

Ženská iniciační postava= Popelka

Mužská iniciační postava= Bajaja

Oba= Zlatovláska

• Čerti nejsou démonizovaní, snaha je zlepšit, více trdlo (křesťanství – padlí andělé)

Podoby myslivců – získání důvěry lidí

1. ČESKÁ AUTORSKÁ POHÁDKA

• = umělá, moderní pohádka

• = umělý příběh s pohádkovými rysy určený zpravidla dětem

• = dílo autora, jehož jméno je známo, zachyceno písemně

• mohou být orientovány na lidovou pohádku

• Mezi zakladateli: Eliška Krásnohorská

• Jan Karafiát, Karel Čapek, Josef Čapek, Josef Lada, Ondřej Sekora

• Werich: Fimfárum- Werichovy pohádky využívají motiviku lidových pohádek, nejsou tedy vesměs originální námětem, ale svým osobitým zpracováním, které podporuje folklorní tradici

• Odráží společenskou realitu, civilizační pokrok

• Zbavuje se mysticismu a osudovosti x triády se objevují, nemají jiný charakter

• Narušení tradiční výstavby, nonsensové postupy, není prioritně archetypální: někdy chybí klasická struktura zkoušek, iniciační cesta hrdiny

• Originalita a individuální styl autora

• Akcent na estetickou a zábavnou funkci žánru

• Může být časově místně určitá – více zrealizované, více se přibližuje, tradiční místa (zámek, království) i netradiční (pošta, …)

• Nejsou jasně dané atributy postav: zcivilnění pohádkových postav, dokonce i změní povahu (hodná čarodějnice)

• Kombinace příběhové prózy ze života dětí s pohádkou (první- K. Poláček – Edudand a Francimor)

• Nemusí končit happy endem – diskutabilní, problematická smrt, víc prezentováno dnes

• Antipohádka: popírá znaky typické pohádky, dává do opaku (J. Lada-Popelák)

• Zvířecí pohádky: většinou personifikané zvířecí postavy, antropomorfizované (x Vydrýsek – mluví za ně vypravěč, Dášenka – kombinace autorské pohádky s dokumentem)

• Iluzivně folklórní typ: Krkonošské pohádky (Marie Kubátová)