LITERATURA PRO MLÁDEŽ
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
ČESKÁ LIDOVÁ POHÁDKA
= literární texty, které vznikly na základě starodávných vyprávění, obsahující bájné představy lidstva, nadčasové životní pravdy a víry v kouzelnou moc slova
Mladý název (Němcová – národní “báchorka“)
Teorie šíření: migrační, mytologická (“duch národa“) a antropologická
Schematičnost, šablonovitost, komplexnost
Časová a místní neurčitost, ustálená kompozice
Kouzelná (nejstarší a nejpočetnější, kořeny v mýtu), zvířecí (zvířátka= protagonisté, blíží se k bajkám, O kohoutkovi a slepičce), novelistická (pouze svět reálný, kouzlo potlačeno ve prospěch moudrosti, Hloupý Honza)
Slovo se spojuje s jinými prvky (ton hlasu...)
Nejvýznačnější roli postavy: vlastnosti jsou dané, neměnné, mnohdy zveličeny, princip protikladnosti
Není časově ani místně určená
Triády, paralelismus, kontrast (Nemoudré stáří, špatná a dobrá cesta)
Sběratelé a adaptátoři lidových pohádek
K. J. Erben (1811 – 1870) – Zlatovláska– Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Bipolarita dobra a zla, stereotypní formule (byl jednou jeden..),
B. Němcová (1820 – 1862) – Národní báchorky a pověsti
Princip spravedlnosti, sociální postavení, motiv snu (věštba- Sedmero krkavců)
B. M. Kulda (1820 – 1904) – Moravské národní báchorky a pověsti
Václav Tille (1867 – 1937) – pod jménem Václav Říha publikoval pohádky – Říhovy pohádky V. Říha – Selské pohádky
J. Š. Kubín (1864 – 1965) – Zlatodol pohádek
J. Horák (1884 – 1975) – Český Honza
Svojí autorskou a adaptační tvorbou pokračovali v duchu lidové pohádky F. Hrubín, J. Drda, E. Petiška nebo M. Kubátová.
Popelka
= ekvivalent mýtu
K. J. Erben, B. Němcová
Dobrá žena, vyvolená: Popelka – popel – oheň-
Macecha je vždy matkou
stínová postava matky= ježibaba, odpoutání se
Lidojed, ježibaba= stínové postavy rodičů
Perníková chaloupka = symbol obživy,
Les – strach, zmatek x zámek= bezpečí
Vysílání na cestu dospělosti
Kruh iniciační touhy za poznáním
Král a Královna
nevěsta
PRÁH ZA POZNÁNÍM, TOUHA
3 zkoušky pomoc, průvodce
- bílá = ctnost
- černá = všeznalost
- studny = nevědomí
Vyrovnání se s animou, animem (kuchař, zahradník)
Archetypy (= kolektivní podvědomí):
Ženská iniciační postava= Popelka
Mužská iniciační postava= Bajaja
Oba= Zlatovláska
Čerti nejsou démonizovaní, snaha je zlepšit, více trdlo (křesťanství – padlí andělé)
Podoby myslivců – získání důvěry lidí
ČESKÁ AUTORSKÁ POHÁDKA
= umělá, moderní pohádka
= umělý příběh s pohádkovými rysy určený zpravidla dětem
= dílo autora, jehož jméno je známo, zachyceno písemně
mohou být orientovány na lidovou pohádku
Mezi zakladateli: Eliška Krásnohorská
Jan Karafiát, Karel Čapek, Josef Čapek, Josef Lada, Ondřej Sekora
Werich: Fimfárum- Werichovy pohádky využívají motiviku lidových pohádek, nejsou tedy vesměs originální námětem, ale svým osobitým zpracováním, které podporuje folklorní tradici
Odráží společenskou realitu, civilizační pokrok
Zbavuje se mysticismu a osudovosti x triády se objevují, nemají jiný charakter
Narušení tradiční výstavby, nonsensové postupy, není prioritně archetypální: někdy chybí klasická struktura zkoušek, iniciační cesta hrdiny
Originalita a individuální styl autora
Akcent na estetickou a zábavnou funkci žánru
Může být časově místně určitá – více zrealizované, více se přibližuje, tradiční místa (zámek, království) i netradiční (pošta, …)
Nejsou jasně dané atributy postav: zcivilnění pohádkových postav, dokonce i změní povahu (hodná čarodějnice)
Kombinace příběhové prózy ze života dětí s pohádkou (první- K. Poláček – Edudand a Francimor)
Nemusí končit happy endem – diskutabilní, problematická smrt, víc prezentováno dnes
Antipohádka: popírá znaky typické pohádky, dává do opaku (J. Lada-Popelák)
Zvířecí pohádky: většinou personifikané zvířecí postavy, antropomorfizované (x Vydrýsek – mluví za ně vypravěč, Dášenka – kombinace autorské pohádky s dokumentem)
Iluzivně folklórní typ: Krkonošské pohádky (Marie Kubátová)