Psychologie - souhrn přednášek

nějakou naší reakcí – paradoxní reakce (zařvat nějakou pozitivní informaci,...)  agrese – akt chování, jehož důsledkem je ohrožení nebo poškození objektu agrese subjektem agrese X(agresivita = vlastnost člověka) o ohrožení nebo poškození je ze strany subjektu záměrné, a nebo je to jako záměrné objektem vyhodnoceno o formy agrese:  heteroagrese – agrese zaměřená vně (cílem jsou osoby, zvířata, věci v okolí)  autoagrese – agrese zaměřená a vlastní osobu (sebepoškozování = automutilace)  verbální – slovní útoky, nadávky  fyzická – fyzický kontakt s objektem  ženy jsou stejně agresivní jako muži, ale převládá u nich verbální agrese (u mužů fyzická)  reaktivní (afektivní) – často provází strach, vztek – reaguje tak na nějaké ohrožení – agrese nezhoubná (nepatologická, přirozená) – bez ní bychom nepřežili  instrumentální – nemusí být provázena nějakým emočním prožitkem – emočně chladná agrese) – použití agrese jako nástroje (instrumentu) k dosažení nějakého cíle – patologická (zhoubná), není fylogeneticky dána (učíme se jí)  maligní  benigní  bezprostřední – naskakuje bezprostředně na nějaký podnět, agrese vůči nějakému podnětu  přímá – reagujeme konkrétně na objekt, který agresi vyvolal  nepřímá – jedinec nereaguje agresí přímo na objekt, který jí vyvolal, ale zničí nějakou věc, která objektu patří  přenesená – svou agresi přenášíme na jinou osobu  zprostředkovaná – na nějaký objet neútočí subjekt sám, ale používá k tomu prostředníka (pomluvy, intriky)  smutek o muži oproti ženám mají více chorob (např kardiovaskulární) o lépe zpracují smutek ženy – smutnění, slzy jsou pro ně přirozenější než u mužů (muži už od mala městnají smutek („muži nepláčou“ už od mala) o energie po vyrovnání-se se smutkem po ztrátě je vyšší (člověka to posílilo) o smutnění po ztrátě – dané podle člověka, podle toho co ztratil – ale mělo by to být do 1 roku – poté už žije svůj život, má nové cíle, je s tím vyrovnán o smutnění – může to být chronický stav deprese nebo i nástroj jak manipulovat s okolím o nejhorší 1 týden, další zlomový bod 2.-3. týden, 1 měsíc, 3 měsíce, 6 měsíců (často smutek již zpracován), 9 měsíců (i hluboký smutek často zpracován), 12 měsíců o etapy (fáze) smutnění  1. fáze – šok, popření – „to není pravda, to se mi jen zdá“  netrvá ani týden  2. fáze – emoční zmatek – velmi hluboký smutek, beznaděj, vztek (intenzivní – proklínají a nadávají člověku, který je opustil)  může trvat poměrně dlouho, nejbouřlivější v prvních 14 dnech, 1. měsíci  3. fáze – hledání-se, odpoutávání-se – člověk už situaci přijal a začíná hledat, co a jakým způsobem bude dělat, hledá nové cíle, učí se dělat věci sám (do té doby se člověk pořád točil v minulosti – ale co se stalo se nedá změnit)  4. fáze – nalezení a odpoutání-se – když se podívá do budoucnosti – je tam on a to co chce (už tam není i ten ztracený člověk, do té doby viděl svou budoucnost jen s tím partnerem) – člověk nepopře svou minulost, ale není tam už bolest (ale smutek může být)  ptáme se, co máme dělat toho ztraceného člověka („vnitřní hlas“) – člověk nás může provázet životem  strach, úzkost – strach je reakce na hrozbu (reálnou nebo očekávanou) o strach má vždy svůj předmět – víme, z čeho máme strach – nemusí to být něco konkrétního, ale i něco neznámého (očekávaná špatná informace, bolest, o úzkost = anxieta – nemá předmět, úzkostný jedinec má tendenci strachově prožívat většinu podnětů, bojí se všeho  úzkostnost – může být vrozená, ale rozvíjí se i u jedinců, kteří často od dětství prožívají strach o strach je pozitivní – aktivizuje, dodává energii (buď útěk nebo útok – může se měnit v agresi), motivační úloha, ochranná funkce (jinak bychom mohli ohrozit naše zdraví a život) o strach je motivační, ale jen do určité míry – pokud přesáhne určitou intenzitu, může nás ochromit o panika – nekontrolovatelný strach, prožitek hrůzy, děsu, nekontrolovatelné chování, jedinec se chová iracionálně  často se intenzivně mění dýchání – čím více se bojí, tím hůř dýchají (mělké a nepravidelné dýchání) – nedostatečné okysličování mozku – začne se tím točit hlava, nevolnost – nakonec buď kolaps neb tendence uniknout (jakýmkoliv způsobem); kouká do prázdna  když je nějaký člověk v panice běhat vedle něj – jednoduché instrukce – „dýchej“, „nádech, výdech“, když přestane běhat posadit nebo opřít o zeď (stát pevně na zemi, ruce opřít o zeď, zhluboka dýchat)  někdy k atakám dochází na základě zkušenosti se situací, někdy člověka přepadají náhle o tréma – strach z neúspěchu, že něco zapomeneme, zesměšnění, strach ze zčervenání – často při vystoupení před lidmi  pokud to není situace, která ohrožuje zdraví a život – jít do toho (stejná šance, že to vyjde jako že to nevyjde) Poruchy osobnosti poruchy osobnosti souvisejí s vlastnostmi daného jedince vlastnosti osobnosti 1. aktivačně-motivační vlastnosti  pudy, lidské potřeby, zájmy, motivace 2. seberegulační vlastnosti  vůle, sebevědomí, sebepojetí (vlastnosti, které vypovídají o tom, jak jsme schopni kontrolovat naše chování) 3. vztahově-postojové vlastnosti  postoje (=trvalý, poměrně stabilní vztah k něčemu), charakter jedince (vztah k něčemu, ale není tak trvalý, jako postoj) 4. výkonové vlastnosti  schopnosti, vědomosti, dovednosti, intelekt jedince, temperament jedince 5. dynamické vlastnosti – určují dynamiku a intenzitu prožívání  temperament jedince poruchy osobnosti vyjadřují nevyvážený vývoj jedné ze skupin vlastností – některé vlastnosti jsou vyvinuty nad normál a jiné vlastnosti jsou nedostatečně vyvinuty  osobnost normální = vlastnosti jsou vyvinuty normálně  osobnost akcentovaná = nějaká vlastnost je zvýrazněna (herci)  osobnost abnormální = typicky se vyskytuje u herců, vyšší stupeň akcentové osobnosti pokud je osobnost nevyrovnaná/nevyvážená – mluvíme o poruše osobnosti Kriteria pro poruchu osobnost