Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Otázka č. 28 - Filosofie jazyka, fenomenologie a existencialismus

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (35,33 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

28) Filosofie jazyka, fenomenologie a existencialismus, česká filosofie Filosofie jazyka je filosofické zkoumání jazyka, zejména vztahů mezi jazykem a myšlením a jazykem a skutečností. Tím se liší odjazykovědy, která se zabývá jazykem jako takovým a rozmanitostí jazyků, například složkami jazyka, jeho zvukovou (fonetika), lexikální (morfologie asémantika), syntaktickou a pragmatickou stránkou, otázkamistylu a podobně. Spojení filosofie jazyka se užívá v širším a užším smyslu: vširším slova smyslu znamená filosofickou disciplínu, která je téměř tak stará jako filosofie sama;vužším slova smyslu znamená dvě na sebe navazující filosofická hnutí 20. století, založená sice na evropském kontinentě, ale rozvíjená pak hlavně v anglosaské oblasti jakoanalytická filosofie; lze je zhruba charakterizovat jako: filosofieideálního jazyka, úzce související slogikou a vycházející hlavně z díla německého logika a filosofaGottloba Frege; filosofie normálního,empirického jazyka, inspirovaná hlavně pozdním dílem rakouského filosofaLudwiga Wittgensteina. Zajímá ji především komunikační funkce jazyka a řeč jako druh jednání čili praxe.Zatímco v běžném životě slova jazyka prakticky splývají s věcmi a tématy, jež tato slova označují, filosofické zkoumání jazyka začíná, když si už starověcí myslitelé uvědomili rozdíl mezi slovem a skutečností. Jak to, že všechny nože, malé i velké, můžeme označit jedním slovem? Jak to, že témuž noži jiní říkají se stejnou samozřejmostíknife neboMesser? Kde se vzaly tyto zvukové znaky a jak souvisejí s označovanou zkušeností?Druhým důležitým tématem, jehož si všimli užindičtí myslitelé v 7. století př. n. l. (Jáska,Pánini) jsou různé pravidelnosti, například v ohýbání slov nebo ve stavbě vět. Na tento objev navázala starověkágramatika a později ilingvistika.Platón v dialoguKratylos rozebírá otázku vzniku slov a vztah mezi zvukovým znakem a míněnou věcí a kritizuje představu, že by mohl být čistě konvenční.Aristotelés si všímá souvislostí mezi jazykem a myšlením: různé druhy slov (podstatná jména, slovesa atd.) odpovídajíkategoriím myšlení a správné myšlení vyžaduje správnou řeč. Z této úvahy vyrůstá logika (od řeckéholegein, mluvit), původně nauka o správné argumentaci v řeči.Stoikové vyřešili otázku vztahu slova (znaku) a věci vložením zprostředkujícího členulektón, význam: slovo „nůž“ stejně jako slovoknife odkazuje k významu, který spojuje všechny nože. Některá seskupení slov mají a jiná nemají smysl; těm, která mají smysl, říkáme věty a některé druhy vět mohou být pravdivé nebo nepravdivé.Scholastika se vyrovnávala s otázkami správné argumentace, výkladu a překladu textu. Důležité místo v evropské filosofii zaujímá staletý spor mezirealismem a nominalismem: označuje obecný výraz „člověk“ nějakou skutečnost, anebo je to jen název, slovo?Pierre Abélard narazil na problém různého označení: celek je totéž co dvě poloviny, výrazy se však nedají vždycky zaměnit. To souvisí s tím, že smysl slova je často určován souvislostmi, že slova mají více významů a dají se užívat buď ve vlastním, nebo v metaforickém významu. Ale i ve vlastním významu můžeme říci, že Karel je člověk, anebo také že „Karel“ má pět písmen; ve druhém případě míníme samo slovo „Karel“, což moderní lingvistika nazývá problémem jazyka ametajazyka. Také logika udělala ve středověku velké pokroky.(B. C. Francke, kolem 1700)Od 17. století se Evropané díky misionářům začali seznamovat s mimoevropskými jazyky, německý jezuitaAthanasius Kircher (1602–1680) začal studovategyptské hieroglyfy a čínské znakové písmo. Pod vlivemDescartovaracionalismu tak vznikla myšlenka dokonalého univerzálního jazyka, který by překonal nahodilou rozmanitost přirozených jazyků. Této myšlence se pak věnoval takéJan Ámos Komenský (1592–1670) a zejménaGottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716). Roku 1662 vydaliAntoine Arnauld aPierre Nicole v souvislosti s překladem BibleLogiku z Port-Royal, založenou na Descartově metodě a na matematice, která se pokusila o racionální a univerzální popis jazyka, nezávislý na jednotlivých jazycích.(J. J. Schmeller, kolem 1830)Koncem 18. století vystoupil proti této racionalistické tendenci německý filosofJohann Gottfried Herder (1744–1803) s obhajobou jedinečnosti národních jazyků, které jsou zároveň nositeli jedinečného charakteru národů. Herderovy myšlenky inspirovaly hnutí jazykového obrození ve východní a severní Evropě a také německého lingvistu a filosofaWilhelma von Humboldt (1767–1835). Na základě rozsáhlého studia různých jazyků vyslovil Humboldt přesvědčení, že jazyk podstatně určuje naše myšlení, a to každý trochu jinak. Nicméně chceme-li vyjádřit prosté pozorování letícího černého ptáka, musíme tuto jedinou zkušenost vždy popsat několika slovy: pták, letět a černý. Protože většina výpovědí obsahuje podstatné jméno a sloveso, máme pocit, že každá činnost vyžaduje nějakého činitele a u věty „prší“ se dítě může zeptat: „Kdo prší?“ Humboldt se věnoval jak otázce obecných rysů jazyka, tak také kategorizaci jazyků.Koncem 19. vzniká hlavně v Německu nová vlna zájmu o jazyk, tentokrát opět o jeho univerzálnost a tedy v souvislosti s logikou. Jazyk je jediný nástroj filosofa a filosofická diskuse je tedy diskusí o myšlenkách, vyjádřených jazykem, čili o výpovědích. Německý logik Gottlob Frege (1848–1925) opět oživil otázku vztahu mezi znakem, významem a zkušeností a zahájil tak hnutí, které později dostalo název „obrat k jazyku“ (anglickyLinguistic turn). Tím se budeme zabývat v další části článku.Švýcarský lingvistaFerdinand de Saussure (1857–1913) především rozlišil mezi jazykem jako systémem či schopností („umět anglicky“) a řečí jako jeho aktuálním použitím („promluvit anglicky“). Dále ukázal, že jazyk má několik vrstev, z nichž každá tvoří ucelený systém a znak dostává význam pouze v rámci tohoto systému. Soustava hlásek, specifická pro daný jazyk, určuje také, které rozdíly mezi nimi mají a které nemají význam. Tak například japonština nerozlišuje mezi l a r, čeština – na rozdíl od polštiny a slovenštiny – mez

Témata, do kterých materiál patří