Otázka č. 28 - Filosofie jazyka, fenomenologie a existencialismus

• Ludwig Wittgenstein

Fenomenologie

FENOMENOLOGIE
Zakladatelem je Edmund Husserl 1859 – 1938 a jeho pokračovateli se stali Max Scheller, Martin Heidegger, Eugen Fink, Roman Ingarden a Jan Patočka

Fenomenologie ( z řec. Slova fainomenon = jev) znamená pokus o jakési znovuobjevení hodnoty ROZUMU ve filozofii. (když po rozpadu velkých německých systémů nastoupila vlna iracionalismu a voluntarismu)
Husserl se narodil v Prostějově v rodině židovského továrníka, studoval matematiku a astronomii, což se projevilo v jeho filozofii.
Nejprve chtěl použít fenomenologickou metodu k tomu, aby vysvětlil, jak vznikají v lidské mysli logické zákony a jak se tvoří v lidském vědomí logické pojmy.
Dále chtěl zkoumat jsoucno. Domnívá se však, že existence jsoucna musí být srozumitelná čistě ze samotného lidského v ě d o m í . Proto musí filozofie zkoumat především lidské vědomí.
PROČ? Protože to je místo, kde se člověk s věcmi vnějšího světa s e t k á v á . Musíme tedy zkoumat „čistý proud lidského vědomí“, který se v nás uskutečňuje, když m y s l í m e . Dalo by se říci, že vědomí musí zkoumat samo sebe.Zatímco vědomí může být zkoumáno samo o sobě, může být objektivní svět zkoumán jen za pomoci vědomí. Filozofie se proto nezaměřuje na samotný hmotný svět, ale na to J A K se nám svět jeví v našem vlastním vědomí.
Poznáme – li , jaký má vědomí charakter, pak můžeme poznat okolní svět. A můžeme si také uvědomit svoje místo ve světě..H. se domnívá, že vědomí není pasivní, ale že je nadáno vlastní aktivitou. Základem každého vědomí je INTENCIONALITA = vědomí je samo aktivní a je schopno si tvořit vlastní představy. H. si např. klade otázku, jak člověk získá představu času. Domnívá se, že každý člověk má určité původní , tj. předem dané vědomí času.
Podobně se ptá,jakým způsobem vznikají v lidském vědomí představy čísel nebo logických zákonů.Je přesvědčen, že třeba matematický výkon sčítání člověk nezískává teprve tím, že pozoruje okolní svět, ale tím, že matematické úkony a předpoklady k nim jsou člověku dány jaksi předem, už před tím než pozoruje svět.
H. je přesvědčen, že ve filozofii se nemáme zaměřovat na předmětný(reálný) svět, ale máme se zaměřit na strukturu své vlastní subjektivity. Aby poznal, co je skutečný svět, musí také zkoumat, jaké jsou vlastně předpoklady logického poznání. Proto zkoumá, JAK vznikají v lidském vědomí představy čísel i logické zákony. Aby člověk d á l e poznal, jaký je svět, který ho obklopuje, m u s í zkoumat svoje vlastní vědomí.Proč? Protože vědomí(psychika) je jediná oblast, ve které je nám svět d á n . Nikde jinde nezískáváme poznatky o světě než ve vlastním vědomí.
Jedinec se proto musí snažit poznat původní čistou strukturu svého vlastního vědomí, musí poznat světem nezkreslené prožitky svého vlastního vědomí. K tomu slouží FENOMENOLOGICKÁ REDUKCE. Je to abstraktní myšlenkový postup, jehož základem je to, že člověk svým vlastním rozumem bude zkoumat ne okolní svět, ale svoje v l a s t n í vědomí. Výsledkem bude to, že člověk překoná svou orientaci na vnější svět, překoná tak i své psychologické vědomí a dospěje ke stupni, který H. nazývá transcendentální vědomí.