soc. problemy prednasky

• Je správní intervenovat sociologickým výzkumem do sociální reality? (ano x ne, odvozeno od pohledu na svět: sociální inženýrství, zdravý rozum, dopady do praxe: stavby domu, příklady prodeje alkoholu, poskytování půjček…)

• Má sociolog/žka usilovat o sociální změnu?

• Má se snažit změnit společnost k lepšímu?

• Co je to „lepší“?

• Má mít sociolog morální závazky, aby svým zkoumáním pomáhal? A komu? Zadavateli? Zkoumaným osobám? Těm, kdo platí výzkum? Marginalizovaným skupinám či různým obětem?

• A co nadřazenost poznání nad zájmy zkoumaných osob?

Pozitivistický model zkoumání SP aneb jde o fakta!

• Čerpá z pozitivistické filozofie (Comte, Durkheim, Weber, Parsons…)

• Striktní požadavek morální neutrality vůči zkoumanému předmětu (osobám) Lazarsfeld: sociologická metoda = chirurgický skalpel

• Princip poznávací nadřazenosti zkoumajícího vůči zkoumanému

• Vyžaduje apolitičnost a emocionální nezainteresovanost – princip neangažovanosti

• Má odpor k sociálnímu inženýrství a marxismu

• Obavy z kontaminace subjektivními názory a zájmy

Kritika pozitivistického přístupu

• Nesmyslnost sociologie jako empirické vědy hledající objektivistickou pravdu A. Gouldner („Anti-Minotaur“ 1962)

• Přílišný expertismus či profesionalismus a bezduchý empiricismus, vedou k odtržení sociologů od zkoumané reality (výzkum pro výzkum) (+ vzpomeňte si na Giddense a Načirema)

• Jde o technokratický přístup, který v konečném důsledku podporuje vládnoucí elity, které jsou zadavateli sociologického výzkumu SP - Machiavellismus

• V moderní společnosti vědění, schopnost produkovat poznatky představuje velkou moc!

• Díky technokratickému přístupu sociologů se moc stále více koncentruje v rukou vládnoucích elit.

Postoj pozitivismu aneb nevylijme s dítětem i vaničku

• Facts matter!

• Data potřebujeme a vědu pro vědu jistě někdy také!

• Doba postfaktická aneb emoce vítězí?

• Kritiku pozitivistického pohledu je tedy třeba vnímat v logice celkovém přístupu obecně, nikoli z perspektivy, že o data fakta nejde

Odbočka pokračuje: Kdo spíše věří konspiračním teoriím? (ibid.)

• Osoby ve středním věku (45-54 let)

• Méně vzdělaní (ZŠ + SŠ bez maturity)

• Na kraji záleží víc než na vesnici či městě (Praha x Moravskoslezský kraj)

• Spíš nespokojenost se svým životem

• Vlažný vztah k demokracii (co z toho mám, úvaha o totalitě, pokud by se měli lépe)

• Podobná míra nedůvěry k médiím či vládě jako u ostatních

• Obava o ztrátu tradičních hodnot (ohrožení ze strany vnějšího aktéra)

• Typická je odtrženost od politického dění, to považují za irelevantní pro kvalitu svého života

• ! Mlčící většina! Často nemá na danou věc názor, prostor pro šíření konspirací.

I proto na datech a jejich interpretaci záleží!

Participační model zkoumání SP

• Výzkumnou situaci popisuje jako vztah dvou typů poznávacích subjektů: vědců a laiků, z nichž každý přináší jiný druh poznání

• Odmítá nadřazenost vědeckého poznání nad poznáním laiků (Giddens 1976)

• Řídí se etikou začleňování zainteresovaných - zkoumaných, aktérů do výzkumné procedury

• Poznávací proces chápe jako dialog všech aktérů tj. zainteresovaných na řešení SP – proces učení

• Uznává požadavek společensky zodpovědné vědy – princip „accountability“ (McClung Lee)