16A - Kolonialismus v 19. století. Jeho hlavní geografické oblasti. Britské impérium. Hlavní znaky ideologie moderního kolonialismu. Důsledky expanzivní politiky koloniálních mocností
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Jih Afriky
V roce 1815 anektovala Británie na úkor Holanďanů území u Msyu dobré naděje zvané Kapsko. Zde se nacházeli Búrové – afrikánsky mluvící evropští usedlíci. Ti pak měli s Brity poměrně napjaté vztahy. Aktem jejich odmítnutí britské nadvlády se stal tzv. velký trek v polovině 30. let. Šlo o hromadnou migraci Búrů z Kapska na sever, kde pak vzniklo několik samostatných búrských republik. Z nich Británie uznala Transvaal (1852) a Oranžský svobodný stát (1854). Británie nadále ovládala Kapsko a také Natal (od roku 1843) a předpokládala, že by časem mohlo dojít k vytvoření federace s okolními územími.
Indie
V polovině 19. století již Británie ovládala větší část indického subkontinentu (hlavně Bengálsko a Paňdžáb). V roce 1857-8 došlo k povstání sipahíů, což byli domorodí vojáci bengálské koloniální armády. Povstání, byť podporované i civilisty, nebylo příliš koordinované a bylo brutálním zákrokem Britů potlačeno. Výsledkem byla zvýšená nenávist mezi oběma rasami a hlavně změny ve správě území – roku 1858 byla zrušena Východoindická společnost, byla zřízena funkce místokrále a Indie byla rozdělena na dvě oblasti – jedna byla podřízena britské správě přímo, ve druhé byla ponechána formální svrchovanost místním vládcům. V roce 1876 byla královna Viktorie vyhlášena indickou císařovnou.
Zmíněné čtyři oblasti tvořily ekonomickou základnu Britského impéria. Indie byla vždy považována za „perlu říše“ a Kanada, Austrálie s Novým Zélandem a jih Afriky měly zvláštní postavení jakožto kolonie s bílým obyvatelstvem. Ostatní území získaná jinde měla spíše strategický význam.
2. polovina 19. století
Imperialismus se začal výrazně prosazovat od 70. let 19. století, a to u všech světových mocností. Vedle tradičních koloniálních mocností Velké Británie, Francie a Ruska jsou na vzestupu mocnosti nové – Spojené státy, Japonsko, sjednocené Německo a Itálie, ale třeba i Belgie. Probíhá tzv. závod o rozdělení zbytku světa mezi tyto mocnosti. V Británii se v této době střídají vlády konzervativní a liberální. Britská zahraniční politika je označována za politiku „skvělé izolace“ (splendid isolation), kterou lze charakterizovat jako taktiku nevázat se spojeneckými smlouvami s žádnou jinou mocností.
Další území Británie
Británii patřilo území v Karibské oblasti, Gibraltar, Malta, ostrov Helgoland v Severním moři, Singapur, ostrovy v Tichomoří (Fidži, Tongo, Cookovy ostrovy, severovýchod Nové Guineje). V 80. a 90. letech se pozornost mocností soustředila na Afriku. V roce 1882 provedla Británie vojenskou intervenci do Egypta. Jeho ovládnutí znamenalo i zisk z jihu sousedícího Súdánu (po porážce odbojných mahdístických sil a po vyřešení tzv. fašodské krize z roku 1898, kdy se Britové střetli u Fašody s francouzskými jednotkami, které však nakonec ustoupily). V Africe dále Británie získala: Britské Somálsko, Keňu, Ugandu, Zanzibar, Severní a Jižní Rhodesii (území, která předtím vpodstatě individuálním úsilím vytvořil milionář Cecil Rhodes), Njasko, Bečuánsko, část Nigérie a Zlatého pobřeží, Oranžský svobodný stát a Transvaal. O oba posledně jmenované státy se bojovalo v búrské válce v letech 1899-1902. První rok války znamenal velké úspěchy Britů, pak však následovaly dva roky zdlouhavého boje proti několika búrským komandům vedoucím gerilovou válku.