16A - Kolonialismus v 19. století. Jeho hlavní geografické oblasti. Britské impérium. Hlavní znaky ideologie moderního kolonialismu. Důsledky expanzivní politiky koloniálních mocností
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
III. Čína, Dálný Východ
Tyto oblasti byly předmětem zájmu Anglie, Ruska a Japonska. Do Číny pronikal zahraniční kapitál, který urychlil rozpad naturálního hospodářství a rozvoj kapitalistických vztahů (těžba uhlí, první továrny). Vládnoucí mandžuská dynastie (vláda císařovny) nepodporovala tento vývoj a posilovala naopak pozice feudálů a byrokracie. Čínská dynastie bránila stavbě železnic a modernizaci země. Koloniální velmoci krok za krokem zmenšovaly území pod čínskou svrchovaností a přeměňovaly Čínu v polokolonii. Angličané, Francouzi a Američané předložili již roku 1854 Číně požadavky týkající se rozšíření obchodu na celou Čínu. Vláda tyto požadavky nepřijala. Evropské mocnosti po skončení krymské války přešly v Číně do ofenzívy. Bombardováním a obsazením Kantonu v prosinci 1857 začala tzv. 2. opiová válka proti Číně (1857 – 1861). V dubnu a květnu 1858 při nebezpečí pochodu na Peking přistoupil císař na mír. Jeho podpis znamenal další krok k přeměně Číny v polokolonii. Obchod s opiem byl legalizován.
Agresivně proti Číně vystupovalo také Japonsko. V roce 1880 anektovalo ostrov Rjúkjú. V letech 1894 – 1895 pak vypukla čínsko–japonská válka o Koreu. Japonsko si po svém vítězství mírovou smlouvou vynutilo uznání plné nezávislosti Korey, odstoupení Tchajwanu, Pescadorských ostrovů a Liaotungského poloostrova. Čína musela platit vysoké válečné náhrady a udělat japonskému obchodu a námořní dopravě mnohé ústupky. Proti této mírové smlouvě se postavilo Rusko, Německo a Francie a přiměli Japonsko k navrácení Liaotungského poloostrova. Japonsko – čínská válka se stala počátkem boje velmocí za rozdělení Číny.
Carské Rusko moskevskou smlouvou z roku 1898 získalo právo vybudovat Sibiřskou železnici přes čínské území v Mandžusku a nabídlo čínské vládě pomoc proti případnému japonskému útoku. Německo roku 1897 pod záminkou zavraždění německých misionářů vojensky obsadilo severovýchodní Čínu (Šangtunský poloostrov) a na 99 let získalo její pronájem. Rusku v roce 1897 vyslalo své vojenské loďstvo do přístavu Port Artur a pronajalo si ho na 25 let. Zahájilo také výstavbu jižní větve železnice. Francie si zajistila roku 1898 pronájem zálivu Kwang – Čou – Wan (blízko Indočíny). Pod britskou sféru vlivu mělo připadnout povodí řeky Jang – c – Tiang.
Úplnému rozdělení Číny stály v cestě pouze rozpory mezi jednotlivými velmocemi. Kromě Japonska, především USA nesouhlasilo s rozdělením Číny na sféry vlivu. Státní sekretář USA Hay navrhl roku 1899 zásadu „otevřených dveří“, podle níž by všem velmocím zůstaly stejné možnosti v celé Číně bez ohledu na sféry vlivu. Anglie, Francie, Itálie, Německo a Japonsko souhlasili s Hayovou doktrínou, pouze Rusko dalo vyhýbavou odpověď.