14. Starsi dejiny v modernim umeni
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Se staršími dějinami bychom se mohli snad ještě setkat v nejrůznějších ilustracích (hlavně knih s historickou tématikou), kreslených vtipech (zejména Neprakta – od pravěkých lidí, přes středověké rytíře až k 19. století, Renčín, Kantorek…), ale třeba i v užitém umění, repliky nábytku apod.
Literatura
V literatuře se s historií setkáme v drtivé většině v próze. Jsou to zejména nejrůznější historické romány (ať již zcela fiktivní či založené na určitém stupni historické skutečnosti), ale i divadelní hry. Historická témata ale mnohdy nebyla samoúčelná, ale byla využívána jako prostředek varování či satiry (tady mám konkrétně na mysli nacismus a Osvobozené divadlo) nebo také jako prostředek filosofických úvah (Karel Čapek – Věc Makropulos, o tom, jestli stojí za to pachtit se za nesmrtelností).
Literatury s historickými náměty je nepřeberné množství a tak vybírám alespoň reprezentativní ukázku:
Světová tvorba:
Lion Feuchtwanger: Žid Süss, Lišky na vinici, Goya
Stefan Zweig: Marie Stuartovna (román)
Mika Waltari: Egypťan Sinuhet
Umberto Eco: Jméno růže, Feaucoltovo kyvadlo, Baudolino
(pro zajímavost: i fantasy Tolkiena je postavená na germánské mytologii, islandských ságách, Beowulfovi, Kalevale apod.)
Česká tvorba:
Vladislav Vančura: Marketa Lazarová, Obrazy z dějin národa českého
Václav Kaplický: Kladivo na čarodějnice
Karel Čapek: Věc Makropulos
Jarmila Loukotková: Navzdory básník zpívá (o F. Villonovi), Spartakus
Eva Kantůrková: Jan Hus
Oldřich Daněk: Král utíká z boje
Ferdinand Peroutka: Pozdější život panny (téma možné záchrany Jany z Arku)
František Kubka: Palečkův úsměv, Palečkův pláč
Karel Schulz: Kámen a bolest
Můžete si přečíst viz níže↩
Více si to rozvedeme↩
Ten nachází výraz spíše v měšťanské kultuře bydlení, v nábytku, uměleckém průmyslu a v odívání, nikoli v architektuře. Název vznikl kombinací jmen dvou měšťáckých postav z německého časopisu "Fliegende Blatter", panů Biedermanna a Bummelmaiera, takže podstatu tohoto měšťanského slohu přímo nepostihuje↩