14. Starsi dejiny v modernim umeni
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Ovšem oživení historických reminiscencí přinášejí roky 1848/49 jsou oživeny staré historické modely. Zájem o minulost a její popularizace se v předbřeznové době změnily až v kult historismu.
Po 1848 : divadelní hry s historickou látkou:
Tyl – Žižka z Trocnova a bitva u Sudoměřic,
Thám – Břetislav a Jitka
Borovský: článek Slovan a Čech – odmítá přehnaný historismus i všeslovanské fantazírování poté, co poznal realitu Ruska.
Vychází se z koncepce Palackého, která byla přijímána bez diskuze jako objektivní pravda a č. minulosti tak se zformoval příběh o demokrat. řádech českého pravěku, o Libuši a Přemyslovi i o hrdinském období prvních knížat, který tragicky skončil s Přemyslem Otakarem.
Další dobou, která se oslavovala, byla doba Otce vlasti, Karla IV.
Mezihrou byla vláda Václava IV. a znovu nastupovala nejslavnější č. éra – doba husitství.
V husitství je také spatřován návrat ke starým slovanským demokratických řádům, boj za svobodu proti germánům -katolickým. autoritám a feudalismu.
Po Lipanech následoval postupný sestup, který vyústil v katastrofě Bílé hory doba po ní je dobou nejhlubšího úpadku č. státu i národa, je charakterizována násilnou rekatolizací, vnímanou spíše jako národně-politickou než náboženskou, germanizací, odnárodněním vyšších vrstev spol. a dalšími negativními jevy.
Doba temna ale vyúsťuje v slavném znovuvzkříšení v NO obrozenecký mýtus o vlastních osudech!!!
Podle představ si jen vesnický lid zachoval věrnost mateř. jazyku a právě proto z těchto řad vznikly první buditelé těm se podařilo něco zdánlivě nemožné – přivést náš národ opět na výsluní.
tato koncepce ovládala myšlení širokých vrstev od 60. let 19. stol. a stala se tak součástí národní ideologie, která byla šířena veškerými možnými způsoby – literatura, jeviště, veřejné projevy, opera, film, vlastenci se převlékali do historických kostýmů, základní kameny a pomníky atd..
2. pol. 19. stol. je dobou č. historismu zaklínání se odkazem předků (táborová hnutí)
malba vychází z literárních zdrojů a nese v sobě tak informační i polit. poselství
hlavně se malovaly obrazy „národních reků“, které měli být jako živí
výstavy historických obrazů a živé obrazy
Specifickým případem snah, i když těch „nečestných“ o obnovení č minulosti jsou tzv. Rukopisy – Rukopis královédvorský (1817) a Rukopis zelenohorský (1818), autoři tak chtěli vyjádřit své vlastenectví a lásku k zemi. Napraven tak měl být pocit méněcennosti ve srovnání s vyspělou evropskou kulturou – měly být dokladem starobylosti českých zemí v raném středověku.
Rukopis zelenohorský – idea obrany proti vetřelcům, idea národní osobnosti – povzbuzoval sebevědomí národního hnutí v boji za národní rovnoprávnost.