14. Starsi dejiny v modernim umeni

Klasicismus

Klasicismus je založený na přesvědčení, že nejideálnější myšlenkový a uměl. řád měla antika a že je nutno se k těmto principům vrátit a držet se jich  antické umění se zdálo tak nadčasové, že soudobé umění mělo vlastně jediný cíl – zopakovat to, co Římané a Řekové vytvořili.

Klasicismus v nejobecnějším významu znamená používání motivů inspirovaných a přejímaných z tzv. klasického umění, tj. z umění antického Říma a Řecka. V tomto smyslu se mluví o klasicismu v renesanci stejně jako v baroku 17. nebo 18. století.

Klasicismus jako označení slohu poslední třetiny 18. století napovídá, že hlavním zdrojem a zaměřením umění té doby jsou klasicistní prvky a principy, k nimž se obrací pozornost umělců po vyčerpání tvůrčích možností baroka, uzavřeného rokokem. Jako na rozhraní všech slohů dochází zprvu i zde k prolínání a překrývání starého s novým a zpočátku se klasicistní tvarosloví někdy jen jakoby nanáší na ještě barokní kostru. Zejména časnější klasicistní stavby a jejich části mají vnějškově tolik společného s barokem, že se o nich v jednotlivých případech mluvívá jako o pozdně barokních a klasicismus bývá někdy k baroku přičleňován s označením barokní klasicismus, nebo dokonce klasicizující barok.

Podstatnou součástí klasicismu druhé poloviny 18. stol. je tzv. sloh Ludvíka XVI. (1774 - 1792), vyvinuvší se za vlády tohoto francouzského krále. Je reprezentován především charakteristickým nábytkem a ornamentikou, která však přechází záhy na architekturu a šíří se i do jiných zemí Evropy.

Roli hrálo objevení Pompejí a Herculanea  poznatky o životě v antice, zvedl se zájem o ant. život, památky architektura

Empír

Empír je modifikací klasicismu– zjemňuje a činí intimnějším kult řecké antiky. Empír, zvaný také císařský sloh, je druhá fáze klasicismu, resp. neoklasicismu pocházející ze začátku 19. století z období vlády Napoleona Bonaparte. Uplatnil se především v architektuře a designu nábytku. Těsně předchází styl Biedermeier.

Samotné slovo má původ ve francouzském slově empire - impérium, císařství, a to proto, že se jím stavělo převážně v době, kdy se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem (1804), a pak ještě celou první

Období klasicismu a empíru se ani zdaleka nejeví jako stylově jednolité. Již před rokem 1800 je provázeno raným neboli časným romantismem, vyvolaným romantickým vztahem k umění jiných kultur, exotice i venkovu, a ještě před polovinou 19. století se objevuje biedermeier. 3

Klas. pojetí, vycházející z osvíceneckého rozumu, bylo upoutáno bezmezným obdivem antiky a jejím napodobováním. Na počátku 19. stol. je ale nahrazeno romantismem, který se vyhraňuje proti nadměrnosti rozumu a prosazuje emocionalitu, vášeň a kult jedinečnosti.