17. Český stát a Svatá Říše Římská
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Jan Lucemburský se málo zdržoval v čs. zemích – král cizinec – ale jeho vojenský výpravy měly nezanedbatelný polit. cíl. K čs. koruně připojeno zcela programově Chebsko a Horní Lužice.
Svou politikou proslavení lucemburského dumu Jan velmi usnadnil cestu synu Václavovi / po biřmování ve Francii Karlovi.
1346 Karel zvolen římským králem, jeho protikandidát Ludvík Wittelsbach má mnohem silnější preference, ale – jako mnohokrát v životě Karlově – přálo mu tentokrát štěstí, Ludvík se na lovu zabil pádem z koně.
Jako panovník obou států, Karel buduje Prahu jako říšskou metropoli a centrum říšské politiky. Jako opozici proti Říši zavádí nový subjekt mezinárodního práva Země koruny české postavení Prahy jako metropole dále posiluje (např. univerzita).
1356 Zlatá Bula Karla IV. upravovala volební systém říšského trůnu (1. hlas náležel čs. králi, doporučení zbylým kurfiřtům, by dali učit syny češtině, bylo jasným signálem jaké má panovník představy o hegemonii v Říši).
V případě vymření panovnického rodu v Čechách má o panovníkovi rozhodnout čs. sněm.
Systém volby podle Zlaté Buly Karla IV. platil v Říši až do jejího pádu r. 1806, ale v českých zemích byla volba panovníka stavovskou reprezentací na čs. sněmu prakticky anulována obnoveným zřízením zemským.
Václav IV. a počátek konce čs. hegemonie
Po vzoru otce zpočátku udržoval dobré vztahy s kurií, ale svým laxními přístupem několikrát promarnil vhodnou příležitost pro korunovační jízdu do Říma.
1400 jeho politika mrtvého brouka velmi nepopulární v říši, která si vyžadovala aktivní zásahy vedla k vyhlášení neužitečnosti krále – což by byl kdekoliv jinde nesnesitelný políček královskému domu – a sesadila Václava IV. z trůnu.
V říši se stále intenzivněji prosazuje Václavův bratr Zikmund Lucemburský (ostatně i Čechách, jeho glejt doprovázejí Jana Husa do Kostnice, sice nijak nevypovídá o Zikmundově charakteru, ale svědčí o jeho zájmu o dění uvnitř čs. zemí).
Husitské války
Říše se stává spolu s Uhry – svorníkem osoba krále a císaře Zikmunda – největším nepřítelem Čech (Morava s tradičně silnou pozicí olomouckého biskupa protihusitská)
Spanilé jízdy husitů plení po r. 1427 říšské pohraničí, ale je to jen malá náhrada z zpřetrhání ekonomických vazeb s obchodníky z říše. Nikdo se nechtěl kompromitovat obchodem s kacíři a těch několik málo jednotlivců, kteří toto riziko podstoupili si mohli dovolit diktovat libovolné ceny, deficit zahraničního obchodu tím vzniklý v konečném důsledky znamenal inflaci čs. měny a ražby nekvalitních drobných pseudostříbrných mincí).
Důsledkem husitského revolučního hnutí byla výrazné oddělení od Říše
Čechy získaly pověst kacířské země, Čech v říši znamenal jen o něco víc než pohan
Poddaní získaly v říši nepředstavitelné svobody oproštěním se od poplatků církvi
Čs. stát vykročil na cestu ke stavovské monarchii
Negativem byla jeho politická a ekonomická izolace
Kulturně zakonzervované prostředí, vypleněná země a zdecimovaná populace.