17. Český stát a Svatá Říše Římská
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Spolu se svým bratrem – později moravským markrabětem - Vladislavem Jindřichem prakticky jediný dva kandidáti na knížecí stolec podporování z říše.
Přemysl je schopen svým obratným lavírováním mezi jednotlivými kandidáty na říšský trn docílit udělení titulu krále i dědičně, po uznání královského titulu papežem už nic nebrání k expanzi prestiže čs. státnosti. Přemysl do své politiky zahrnuje dokonce i vznik arcibiskupství, ale to papežskou kurií odsunuto ad post.
Přemysl I. se mnoho let pohyboval v exilu a na periferii vysoké politiky a pozice nezaujatého pozorovatele měl možnost poznat principy říšské politiky, proto se i v případě 4 různých kandidatur na říský trůn rozhodl pro tu správnou.
1212 Zlatá bula sicilská (non solum sed etiam – nejen ale i)
Dokument upravující vztahy Říše a Čech par excellence
německý král nemá právo zasahovat do domácí čs. polit.
čs. král má právo investitury
čs. král má právo kurfiřtského hlasu
oravké markrabství a pražské biskupství nedílou součástí čs. království (o autonomním charakteru čs. církve nemělo být již nadále pochybováno, čs. biskupové byli loajální svému králi a – pokud to politické okolnosti dovolovaly – i římskému králi. Čs. král byl korunován mohučským arcibiskupem, což bylo arcidiecézí považováno za poctu – při nástupu nového panovníka si toto privilegium spěchali mohučští arcibiskupové potvrdit) Pro případ neshod s arcibiskupem salcburským se mže ten mohučský stát metropolitou českým.
Později Jindřich korunován na císaře – důkaz prozíravosti Přemyslovy. Jeho vlastní moc ale neúměrně stoupá – zdaleka nejmocnější kníže v říši, počátek velmocenské klientely čs. státu a asymetrického poměru k Říši (spíše spolurozhodující než vazal)
Po r. 1230 se Evropa profiluje ve dvou říších, sňatková politika dává vzniknout tenké vrstvě politické elity, přemyslovci její součástí. Přemyslovci však svobodomyslností, kterou poskytovaly ssvým ženám, škovali celou Evropu. Císař se ucházel o ruku Anežky Přemyslovny, ale ta na protest proti sňatkové politice dvora vstoupila do kláštera (to by nikde jinde pravděpodobně nebylo respektováno, čs. dvůr Anežčino rozhodnutí nerespektuje kvůli církvi ale kvůli větší volnosti, kterou čs. kurtoazie ženám dávala).
Václav I.
Stává se pro své rytířské chování vzorem německého miensängu (vůbec první Slovan).
během jeho vlády se upevňuje pozice Moravy jako nedílné součásti čs. státu = její důležitost tak vysoká, že její potenciální markrabě může být jen kralevic. U udělení Moravy jako říšského léna už nemůže být sporu.
Václav II. a české vojsko sice přicházejí k Lehnici až o den později, ale tatarské vojsko se raději vyhýbá střetu s početným a nedotčeným nepřítelem.
Počátek velmocenského postavení čs. státu v rámci střední Evropy, počátek doby, kdy čs. panovníci uvykají okolním zemím panovníky spíše dávat, než je přijímat – sami pro zahraniční elitu vhodní kandidáti na jejich trůn – nemají aspirace připojit nové území k vlastnímu státu (jako říšskou državu, pouze expanze na určité území bez usilovné snahy připojit získané území natrvalo, spíše s cíle střednědobého zisku) ani snahu budovat domény (sami mající značný majetek ve vlastním království), vojenská hotovost čs.státu rovněž nezanedbatelná.