17. Český stát a Svatá Říše Římská
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
921 po zavraždění sv. Ludmuly prosadila Drahomíra svou politickou koncepci orientace na Bavorsko (stále ještě vedené Arnulfem), ale zároveň odmítla tributární závislost na Bavorském Vévodství.
929 Jindřich I: Saský přinutil s vojsky před Prahou uznat sv. Václava tributární závislost na říši = čs. stát se opět vrací do situace úzkých tributárních vazeb na Karolinskou říši.
- příčinou bratrovražedného sporu –
950 Ota I. se rozhoduje obnovit poměry před r. 936, Boleslav I. ustupuje bez boje.
Čechy se začínají podílet na říšské politice, podpora Bavorska ve sporu s císařem Otou II. Spor měl pro Čechy i církevní podtext, Jindřich II. Bavorský měl vyplatit Řezenskému biskupovi odškodné, za uniklé zisky vzniklé zřízením pražského a olomouckého biskupství, vyřešeno až ukončením sporu s císařem r. 976.
Po smrti Boleslava II. vztahy s říší ochladly – ztráta Slezska, Malopolska a Krakovska dovršila krizi čs. státu – ztráta postavení ve stř. Evr. na úkor Polska a Uher (království a arcibiskupství X knížectví a biskupství)
V nástupnických sporech Boleslava III. s bratry, nejvlivnější muž čs. zemí sv. Vojtěch stranou (osobní přítel nového císaře Oty III.) jeho bratr Radim – Gaudencius se v Hnězdně nad hrobem svého bratra 1. polským arcibiskupem.
902/3 Boleslavem III. dosazený Vladivoj přijímá jako první Čechy v léno = nebezpečný precedens
Nástupnické boje počátku 10. stol. živnou půdou pro říšskou politiku = Jindřich II. dosazuje Jaromíra (opět – stejně jako později v případě bratra Oldřicha – uděleny Čechy v léno).
Ačkoliv vlivem říšské a církevní politiky byl často (možná kvůli prostému nedostatku kvalifikovaných) pražským biskupem - osobním kaplanem čs. knížete – nebyl chápán z nacionálního hlediska pejorativně, v církevní hierarchii zatím nebyly vnímány národnostní rozpory tak ostře (lhostejné zda Germán či Slovan, sloužil dle latinského ritu)
1021 Břetislav unáší Juditu – levoboček – chtěl tak získat legitimní dynastický původ. Povedlo se a jejich manželství bylo nadmíru harmonické (oproti předpokladům), to co by bylo na počátku 14. stol. nemožné, bylo na poč. 11. stol. denním chlebem
Politika čs. knížat ovlivňována sňatkovou politikou jejich otců – např. kníže Spytihněv měl za manželku Idu z Wettinů. Vliv přemyslovských manželek měl nemalý vliv na politiku čs. státu.
Vzestup moci čs. knížat a suverenita státu stoupal v protikladu s úpadkem Říše – vakuum v politicko-ekonomické sféře.
Čs. stát dosud na periferii říšské politiky i církve a její kontroly. Projevem nijak velkého zájmu papežských legátu uvolněné mravy čs. kněžstva a úřady často obsazené ženatými laiky. Ale v pol. 11. církev ještě nemá prostředky ani zájem striktně dodržovat celibát.
I tak pozice čs. st. v rámci Říše posiluje. Papežská kurie začíná jednat přímo s čs. knížetem, tzn.bez mohučského metropolity jako prostředníka.