17. Český stát a Svatá Říše Římská

O rok později vydané dodatkové smlouvy svědčí o ztrátě prestiže – a tím ve vrcholně středověké Evropě i moci – Přemysla II. – Čs. země v mezinárodně politické izolaci.

Rudolf stále osočuje Přemysla označuje ho za intrikána a říšského škůdce – oba dvory začínají verbovat žoldnéře. Bitvou na Moravském poli (ale v Rakousku) se čs. stát dostává do závislosti na okolních říšských knížatech – nic nestojí zásahům zvenčí.

Současní košikáři, snad s výjimkou Vídně – která byla pro velkorysá práva udělená jí Přemyslem II. - až do poslední možné chvíle loajální přemyslovcům, se v celé Říši i Rakousku analisté dopouštějí velmi ostrých poznámek na přemyslovský dvůr.

Po Moravském poli autorita Rudolfa ve stř. Evr. vzrostla, čs. šlechta ale natolik silná, že respekt musí být oboustranný, např. olomoucký biskup Bruno a jeho manové velmi vlivní na celé Moravě s výjimkou tradičně panovníkem spravovaného jihu, kde má hl. slovo Rudolf.

Sňatková politika zajišťuje Václavu II. – i přes ústupky – legitimitu na čs. trůnu. Suverenita čs. státu již natolik rozbujelá, že ji Rudolf nemohl ani z pozice silného říšského vládce omezit, už vůbec ne zničit.

1285 svatba Václava II. a Guty v Chebu a následná korunovace. Guta měla na Václava II. velký vliv, podobně jako její otec císař Rudolf I. Snad to bylo příčinou odstranění Záviše z Falkenštejna, i když ten propagoval podobný politický směr, jaký si vytyčil Václav II. – orientací na Uhry vymanit čs. stát ze závislosti na Říši.

Po odstranění Záviše mladý Václav II. nebyl ještě sto vládnout domácí – vždy velmi svévolné – šlechtě, proto požádal tchána Rudolfa o rádce – Rudolf (spoluvládce a syn císaře Rudolfa a švagr Václava II. – manžel Anežky) a Mikuláš Opavský (vedlejší větev Přemyslovců).

Václav se poučil z chyb minulosti a nikdy neaspiroval na říšský trůn, ale obratnou podporou možných kandidátů a posílením váhy svého kurfiřtského hlasu získal zpět Chebsko.

Guta měla vliv i po smrti otce, císaře Rudolfa. Václav II. i přes vzájemné antipatie podporuje Albrechta v kandidatuře na říšský trůn. Při samotné korunovaci se sice musel Václav II. ponížit, ale i tak de facto paltilo, že čs. král měl v říši pouze práva a – krom ceremoniálního přijetí svrchovanosti říšského panovníka – žádné povinnosti.

Místo říšské koruny usiluje Václav II. o tu polskou. Podobně jako Přemysl II. udržuje velmi dobré vztahy s řádem Německých rytířů.

1300 korunován v Hnězdně na polského krále, říšská rytířská společnost fascinována 2 korunami čs. panovníka – heraldika v té době požívala nejvyšší vážnosti – Václav svou lví a orličí korunou symbolem rytířskosti (ač sám zdělaný a kultivovaný člověk, který jednoznačně upřednostňoval diplomacii před boje, skládal básně v němčině, hovořil česky a četl latinsky).