B 05 - Politický a vojenský průběh druhé světové války

Reakce USA na vypuknutí války zpočátku nepřekročila rámec Panamerické unie. Přetrvával zde izolacionismus, který nedovoloval Rooseveltovi víc než rozšíření materiální pomoci bojující Francii a VB v červnu 1940. v červenci 1940 se konala porada v Havaně, která schválila několik dokumentů o společných opatřeních amerických států, která měla zabránit, aby se francouzské a nizozemské državy na západní polokouli staly opěrnými body předpokládané německé agrese. V důsledku této schůzky byl při státním departmentu USA zřízen Úřad pro koordinaci meziamerických vztahů.

Bitva o Británii:

Od 10.5. 1940 stál v čele VB Churchillův kabinet (snažil se vyvinout velké úsilí k nápravě politiky appeasementu).

Hitler se domníval, že sovětská politika a převaha německých zbraní přiměje Británii k míru s Německem ⇒ britský ministr zahraničí E. Halifax tuto nabídku odmítl, Hitler se rozhodl posílit svůj vliv v satelitních zemích. V tomto smyslu jednal následovně s představiteli slovenské republiky v Salzburku. Nato britská vláda 21. července oficiálně uznala prozatímní československou vládu v Londýně.

Německý plán invaze do VB se realizoval pod krycím názvem Lvoun. Německým luftwaffe5 se nepodařilo získat převahu nad britským letectvem do 17. srpna, proto Hitler nařídil totální blokádu britských ostrovů. Ve druhé etapě se němečtí letci zaměřili na britské letecké a námořní základny, postavení pozemního vojska a strategický průmysl ( to také nebylo příliš úspěšné). Ve třetí etapě došlo k teroristickým náletům na civilní objekty. Ovšem Němci utrpěli nenahraditelné ztráty (na straně Angličanů bojovali Češi, Poláci, Francouzi a jiní). Výsledek bitvy o Británii se stal dokladem prvního strategického nezdaru německých vojsk. Dotvrzením námořní a letecké převahy Británie v Atlantiku se stalo potopení největší německé bitevní lodi Bismarck v květnu 1941.

27. září 1940 uzavření německo-italsko-japonského „Paktu tří“ (= osa Berlín-Řím-Tokio), ve kterém se zúčastněné státy dohodly na rozdělení sfér vlivu – tzv. nový řád v Evropě a Africe mělo nastolit Německo s Itálií, v Asii Japonsko. Iniciativa k uzavření paktu vycházela především z Japonska, které hledalo podporu ke svým plánům na ovládnutí Velké východní Asie. Hitlerovi šlo o to, aby Japonci napadením Singapuru oslabili pozice vzdorující Británie. Japonci ale nejdříve uzavřeli dohodu o neutralitě se SSSR ⇒ zdůrazněno protibritské a protiamerické zaměření Paktu. 13. dubna 1941 podepsání smlouvy mezi SSSR a Japonskem o neutralitě, vzájemně uznávající územní integritu jejich asijských satelitů – Mandžuska na jedné straně a Mongolské lidové republiky na straně druhé.

Paralelně s bitvou o Británii probíhala italská ofenzíva proti britským a Francouzským koloniím v S a V Africe. Ve 2. polovině roku 1940 se Italové zmocnili Francouského a Britského Somálska, ale v 1. pol. 1941 Britové zahájili úspěšnou protiofenzívu. 16.4. 1941 italská vojska kapitulovala ve V Africe a Habeš se stala 1. zemí osvobozenou z područí Osy. Neúspěšný i italský útok z Libye proti Egyptu v září 1940. ⇒ krach italské ofenzívy ⇒ Německo jedná se SSSR – listopad 1940 pozval něm. Ministr zahraničí J. v. Ribbentrop sovětského resortního kolegu V. Molotova do Berlína (SSSR mělo zájmy vůči Finsku, Rumunsku i Persii a Indii). Hitler uvažuje získat SSSR k Ose za určitých ústupků. Berlínská schůzka dopadla bez jakýchkoliv výsledků, Sovětskou stranu Hitlerovy plány moc nezajímaly.