B 05 - Politický a vojenský průběh druhé světové války
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Koncem června 1942 něm. vojska přešla do generální ofenzívy na jižním úseku fronty, sovětské velení na jihu bylo dezorganizováno. Stalin vydal příkaz „Ani o krok zpět“! nakonec se podařili zastavit něm. útok na břehu Volhy a kavkazských hřebenech.
V létě 1942 byl jmenován Žukov Stalinovým zástupcem a zahájil plánování protiofenzívy u Stalingradu. Sovětské jednotky se s nepřítelem setkaly u Kalače, čímž obklíčily celou armádu maršála Friedricha Pauluse u Stalingradu. Hitler zakázal prolomit obklíčení a nařídil jeho zásobování ze vzduchu. Němcům se sice podařilo dostat se na 50 km ke Stalingradu, zde však byli zastaveni armádou generála Rodiona Malinovského nakonec se 120 tisíc Paulusových vojáků vzdalo generálu Konstantinu Rokossovskému.
Problematika odboje a počátek americko – japonského konfliktu:
.
V červnu 1941 se dočkal definitivního uznání výbor Svobodná Francie v Londýně v čele s generálem de Gaullem a jako koordinační centrum bojových akcí jej uznali nekomunističtí i komunističtí partyzáni ve Francii. V Polsku občanský a komunistický odboj nespolupracoval, v Jugoslávii se období spolupráce i vzájemného potírání střídala. V čele srbských monarchistů (četniků) stál generál draža Mihajlović, v čele komunistických partyzánů stál Josip Broz (Tito). Již v průběhu července až října 1941 se oběma podařilo nastolit v Jugoslávii stav války všech proti všem. V Řecku byla situace podobná, ale komunistické organizaci EAM se dařilo od září 1941 úspěšně zatlačovat monarchistickou organizaci EDES do pozadí.
Po útoku na SSSR Němci vytvořili ministerstvo pro východní záležitosti v čele s rasovým teoretikem Alfredem Rosenbergem. Na obsazeném území vznikly dva říšské komisariáty. V říjnu 1941 byl vydán rozkaz o preventivních popravách rukojmí.
V Číně v letech 1938 – 1941 probíhala druhá etapa osvobozenecké války. Spory mezi stoupenci komunistické strany a strany Kuomintang vedly málem ke zhroucení protijaponské fronty. Kuomintanci spatřovali v SSSR stejného agresora jako v Japoncích. Část kuomintanců se rozhodla k těsné spolupráci s Japonci a v březnu 1940 vytvořila loutkovou vládu v Nankingu. Protijaponsky zěměřené křídlo Kuomintangu založilo Ligu demokratických politických organizací., která definitivně odmítla německo-italské pokusy o zprostředkování míru mezi Čínou a Japonskem. Koncem roku 1941 byl oficiálně potvrzen válečný stav mezi Čínou na jedné straně a Japonskem, Německem a Itálií na straně druhé. Armády generála Čankajška zesílily bojové akce proti Japoncům.
Japonsko obvinilo Německo, že uzavřením paktu Molotov-Ribbentrop porušilo německo-japonskou smlouvu proti Kominterně z listopadu 1936. Podle dohody s francouzskou vládou ve Vichy z 22. září 1940 ovládli Japonci strategické body ve Francouzské Indočíně. Tím Japonsko izolovalo Čankajškova vojska v jižní Číně, ohrožovalo britské panství v Barmě a Indii a přibližovalo se k surovinovým zdrojům Malajska a Indonésie.