B 05 - Politický a vojenský průběh druhé světové války

Dvě konference v Káhiře (22. – 26. listopadu a 3. – 6. prosince 1943). Na první došlo k jednání s představitelem čínské vlády Čankajškem, který byl seznámen s plány Spojenců na další průběh války v Tichomoří. Došlo ale ke sporu mezi Churchillem a Rooseveltem o dalším vojenském postupu. Churchill se držel původního plánu na likvidaci všech sil protivníka ve Středomoří, Roosevelt se plně zaměřil na plánované vylodění v S Francii. Spor byl vyřešen v Teheránu (viz níže). Churchill se svého plánu nevzdal a snažil se ho prosadit na druhé konferenci v Káhiře za pomoci Turecka a exilových vlád Jugoslávie a Řecka (tzv. operace Saturn). Churchillův plán ale ztroskotal – turecký prezident odmítl svou zemi zapojit do války proti Německu.

Druhé setkání v Quebeku (11. – 16. září 1944) – zaměřeno převážně na řešení poválečného vývoje v Německu. Americký ministr financí Henry Morgenthau vypracoval plán požadující zásadní redukci německého průmyslového potenciálu a orientaci německé ekonomiky na tradiční zemědělskou výrobu, což mělo Německu zabránit v novém zbrojení. VB a USA se také dohodli na vymezení amerického, britského a sovětského okupačního pásma v Německu. Churchill zde prezentoval svůj plán výsadkové operace na Istrijském poloostrově a postupu na Vídeň, jímž mělo být Sovětům ztíženo proniknutí do střední Evropy. Řešeny i otázky kooperace amerických a britských sil v Tichomoří, nasazení britského loďstva proti Japonsku po skončení války v Evropě.

Formování antihitlerovské koalice:

Ve Washingtonu podepsali 1. ledna 1942 zástupci 26 států Deklaraci spojených národů, jíž se zavázali k vynaložení všech sil na porážku protivníků a odmítli uzavření separátního míru s kterýmkoliv z nepřátelských států. Nejdůležitější byla pro spojence koordinace vojenských akcí mezi USA a VB na jedné straně a SSSR na druhé straně. Stalin požadoval podřízení všech aktivit ve prospěch Moskvy .

Na přelomu září a října 1941 došlo k prvnímu setkání na vysoké úrovni mezi představiteli konstituující se koalice Spojenců. Výsledkem schůzky byl počátkem října 1941 podpis tzv. prvního protokolu zabezpečujícího britskou a americkou materiální pomoc SSSR. Koncem prosince 1941 přijel do Moskvy britský ministr zahraničí Anthony Eden, při jednáních s Molotovem ale došlo k problémům. SSSR požadoval uznání svých hranic z června 1941, tedy včetně polského území, zabraného agresí roku 1939. Eden tento požadavek neakceptoval a oba ministři se dohodli na odložení tohoto tématu až na konec války.

Mezi SSSR a VB byla 26. května 1942 podepsána smlouva o spojenectví ve válce a o spolupráci a vzájemné pomoci po jejím skončení, která byla 11. června 1942 doplněna sovětsko-americkou dohodou o vedení války proti agresi. SSSR tak získal přístup k moderním technologiím a mohl se zaměřit na výrobu nejdůležitějších zbraní.