B 13 - Základní vývojové rysy komunistického Ruska (SSSR) ve 20. století

Volby celkově přinesly vítězství reformních sil a jejich posílení , ale také posílení odstředivých tendencí ve Svazu.

Aby Gorbačov posílil pevnost SSSR, prosadil zřízení funkce prezidenta SSSR. V březnu 1990 byl pak Gorbačov zvolen jako první a poslední prezident SSSR. Již započatý rozpad SSSR nebylo možné zastavit. Jako první vyhlásila nezávislost Litva. Gorbačov tomu přímo nebránil, ale když se nepodařilo dohodnout přesné podmínky suverenity, zahájil SSSR vůči Litvě politiku nátlaku.

Neúspěchem pak skončil pokus o reorganizaci Svazu, když se na ní odmítly podílet pobaltské státy a také Gruzie. Neuspěl ani zásah speciálních jednotek v Litvě a Lotyšsku, který měl separatistickým snahám zabránit.

V únoru 1991 se Litevci v referendu vyslovili pro samostatnost, v březnu je následovali Lotyši a Estonci.

O rozpadu SSSR neuvažovaly jen podmaněné národy, ale i samotní Rusové, především předseda ruského parlamentu BORIS JELCIN. V létě 1990 prosadil zásadu nadřazenosti ruských zákonů zákonům federace.

V červnu 1991 byla zřízena funkce prezidenta Ruska, jímž se stal právě Jelcin.

Za této situace postupné ztráty pozic se Gorbačov při hledání podpory stále více sbližoval s radikálními komunisty. Jejich tvrdé jádro se pokusilo 19. srpna 1991 provést v Moskvě puč. Proti se postavil Boris Jelcin, kterému se v čele věrných oddílů podařilo odrazit útok pučistů na budovu ruského parlamentu. Když se k Jelcinovi přidala i většina armády, bylo jasné, že puč skončil neúspěchem.

Gorbačov, který byl během puče vzbouřenci uvězněn ve svém krymském letovisku, se po návratu do Moskvy nedokázal od převratu dostatečně distancovat a Jelcin toho využil.

Během srpna byla ve většině států SSSR pro přípravu puče zakázána komunistická strana. Srpnovým převratem byl také zpečetěn osud Sovětského svazu. Nevyšly ani pokusy o jeho reformu připravovanou svazovou smlouvou. Vše bylo zapomenuto a státy vyhlašovaly nezávislost.

Poslední zoufalé pokusy Gorbačova o uchování SSSR alespoň v nějaké podobě nebyly úspěšné, iniciativu už plně držel v rukou Jelcin.

V září byla uznána nezávislost Pobaltí a v prosinci se sešel Jelcin s předsedy ukrajinského a běloruského parlamentu a jako zakladatelé SSSR z roku 1922 se dohodli na jeho rozpuštění.

Rusko převzalo místo SSSR v Radě bezpečnosti.

Dne 25. prosince Gorbačov rezignoval na funkci svazového prezidenta a 31. prosince 1991 přestal Svaz sovětských socialistických republik existovat. Spolu s ním skončila také existence Varšavské smlouvy a RVHP.