B 14 - Německo ve 20. století

R. 1905 vypracoval Alfrér von Schlieffen německý plán pro případ války. Vycházel z představy války na dvou frontách (Francie, Rusko). Plán předpokládal, že je nutné překvapit a rychle zničit Francii, aby bylo dále možné čelit útokům z ruské strany. Za tím účelem počítal s porušením neutrality Belgie.

R. 1904 uzavřela Anglie s Francií dohodu o koloniích a prohlásila Maroko za frnacouzské zájmové území. Na to muselo Německo v zájmu zachování svých obchodních zájmů reagovat. Situace se měla řešit na konferenci v Algeciras, kde však nezůstala osamocena Francie ale právě Německo. Muselo se smířit s porážkou na diplomatickém poli. Francie ale umožnila Německu pokračovat v obchodu. 1911 ale pod záminkou místních nepokojů začala Maroko vojensky obsazovat. Na to Němci vyslali do marockých vod tankový člun Panther. Jako kompenzaci za Maroko požadovali Němci francouzské Kongo. Válka byla na pokraji. Ziskem pouhé části tohoto území zůstalo Německo neuspokojeno.

Tíživě dusnou evropskou atmosféru balkánských válek prolomily zprávy o sarajevském atentátu. Německá vláda bez váhání Rakousku přislíbila, že mu bude krýt týl vpádem do Ruska, pokud dojde k okamžitému napadení Srbska. Berlín předpokládal, že rychlým odvetným střetnutím by mohl být konflikt lokalizován a bylo by možné se vyhnout vypuknutí celoevropské války. Domníval se také, že při německé vehementní podpoře nepřispěchá Rusko srbským spojencům na pomoc.

První světová válka

Vídeň se po vystavení ultimáta stále nemohla rozhodnout, a až na naléhání německé vlády se odhodlala k protisrbské akci. Přestože se srbská vláda rozhodla ultimátu vyhovět, Rakousko to považovalo za nedostatečné a zahájilo mobilizaci. 28.7.1914 byla vyhlášena válka a o den později začalo ostřelování Bělehradu. Rusko zahájilo mobilizaci a začala řetězová reakce válečných příprav. Německo se snažilo Rusy od vstupu do války odvrátit, ale už bylo pozdě. Německo reagovalo vyhlášením války Rusku a 3.8. i Francii. Vpádem německých vojsk do Belgie byla do války zavlečena i Velká Británie.

Vypuknutím války skončila napjatá atmosféra jejího očekávání. Německé vládě se podařilo občanům vysvětlit, že Německo bylo do války násilně vtaženo. Dobrovolníci proudili do armády, aby pomohli při obraně vlasti. Válka v bodech:

• postup dle Sliffenova plánu

• jednotky postupují přes Belgii, zastaveny až na Marně 6. – 9.9. zde bitva, Němci ustupují

• na východě ruský nápor, opět ústup, velení přebírá Paul von Hindenburg

• na konci srpna vítězí N nad R u Tannenbergu a u Mazurských jezer

• vleklá zákopová válka

• 1916 začíná německá ofenzíva na Verdun – pevnost nedobyta, bitva na Somně, na německé straně se objevuje materiálová slabost, vyčerpání

• 1918 uzavřen Brestlitevský mír s Ruskem, všechny síly mohly být soustředěny na západní frontu

• Německo nepřipraveno na dlouhou válku, navíc anglická blokáda, nedostatky potravin i surovin, 1916 špatná sklizeň brambor

• neomezená ponorková válka, protesty USA

• 1915 potopen britský osobní parník Lusitania, obětmi i Američané

• 6.4.1917 vyhlásily Německu válku USA

• květen 1918 Brest Litevský mír, triumf německého vojenského velení, Rusové ztrácí území

• britský útok u Amiens, „černý den pro Německo“

• Ludendorffuv požadavek na uzavření příměří znamenal pro Německo, které věřilo pouze ve vítězství, šok. Počátkem října 1918 převzal vládu v říši jako kancléř princ Max Bádenský. V říjnu byla americkému prezidentovi odeslána nabídka příměří. 28. října 1918 byla změněna ústava v souvislosti s jednáním o příměří. Stanovila, že kancléř musí mít důvěru Říšského sněmu. Ústava neměla velký význam, ale byla krokem k parlamentní demokracii.