B 14 - Německo ve 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Po volbách vyslovila většina parlamentu nedůvěru Papenovu kabinetu (po Brueningovi) a Papen nechal sněm rozpustit. Nové volby ale nebyly vypsány a Papen vládl bez parlamentu, ale Hindenburg mu takový krok nepovolil. Proto musel volby vyhlásit. Novým kancléřem se 1933 stal Adolf Hitler.
Třetí říše
V nové vládě zvané „kabinet národního soustředění“ byli kromě Hitlera jen dva nacionální socialisté, Wilhelm Frick jako ministr vnitra a Hermann Goering jako ministr bez portfeje, ministrem zahraničí se stal Konstantin von Neurath.
27.2.1933 vzplanula v Berlíně budova Říšského sněmu. Jednalo se zjevně o žhářství. Na místě byl zatčen Holanďan Marinus van der Lude, který popřel, že by měl spolupachatele. Nacisté okamžitě obvinili z činu komunisty, Hitler vydal okamžitě nařízení na ochranu národa a státu, čím skončila moc výmarské ústavy. Nastala vlna zatýkání. Přesto ve volbách do Říšského sněmu nezískala 1933 NSDAP vysněného cíle. Byla odkázána na podporu Německé národní lidové strany. 23.3.1933 předložil Hitler sněmu zmocňovací zákon, který měl po dobu 4 let opravňovat vládu k vydávání zákonů, včetně pozměňujících ústavu, bez účasti sněmu a Říšské rady. Zákon prošel. Zákon pak byl dále prodlužován a nakonec byl na jeho základě vyhlášen výjimečný stav, který trval do r. 1945.
Nacisté drželi důležité resorty a měli v rukou policii. SS a SA se navíc staly pomocnými policejními sbory pro boj proti politickým odpůrcům. Proces koncentrace moci pokračoval přijetím zákona o začlenění zemí do Říše. Parlamenty jednotlivých zemí byly bez nových voleb přetvořeny na základě poměrného zastoupení stran v Říšském sněmu. Byla zrušena samostatnost zemí dosazením místodržících. Nakonec byly parlamenty zrušeny. Jednotlivé politické strany se musely rozpustit a byl vydán zákon proti vzniku nových stran.
V létě 1933 dosáhla vláda prvního zahraničně politického úspěchu – podepsání konkordátu. Obsahoval dohodu o svobodě katolického vyznání v Německu, o ochraně katolických nepolitických organizací, o zachování katolických teologických fakult, o ochraně církevního vlastnictví, o výuce katolického náboženství na školách, katoličtí duchovní byli také vyloučeni ze stranické politické činnosti. Vatikán demonstroval jasný postup proti bolševizaci a ateistickému hnutí.
2. května 1933 obsadily jednotky SS a SA všechny budovy odborů a vedoucí funkcionáři byli zatčeni, majetek odborů zabaven. Členové pak byli násilně převedeni do nové organizace Německé fronty práce. Nejdůležitějším mužem při prvních represích a prosazování diktatury byl vedle Hitlera Hermann Goering. Říšským ministrem lidové osvěty a propagandy se stal Joseph Goebbels. Perzekuce začaly i proti spisovatelům, vědcům a dalším nesouhlasícím umělcům a intelektuálům. Byly páleny spisy a knihy.