B 14 - Německo ve 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
účast při přípravě zločinů proti míru
zločin proti míru, tj. útočná válka
válečné zločiny, tj. porušení mezinárodních válečných konvencí
zločiny proti lidskosti, především genocida
Hitler, Goebbels a Himmler unikli sebevraždou, stejně i Goering. Z 22 obžalovaných dostalo 12 rozsudek smrti oběšením.
Během roku 1945 byl v Německu povolen vznik demokratických stran. Z občanského křesťanského hnutí usilujícího o vytvoření nadkonfesijní strany vznikla CDU. V Berlíně a sovětské zóně stál v čele strany Jakob Kaiser, jehož program „křesťanského socialismu“ získal širokou podporu i v západních zónách. Po vzniku NDR strana téměř ztratila význam. V Kolíně nad Rýnem pak během června 1945 došlo ke sjednocení Christlich demokratische Partei a Christlich demokratische Volkspartei do CDU = Christlich demokratische Union. O něco později vznikla CSU (Christlich sociale Union). Nejdůležitější osobností CDU se brzy stal Konrád Adenauer. 1950 se stal jejím prvním spolkovým předsedou. Dále vznikla LDPD (Liberal Demokratische Partei Deutschlands) s celoněmeckou působností, ale významem jen na Východě, DVP (demokratická lidová strana), SPD (sociálnědemokratická strana, v čele Kurt Schumacher, odmítal Adenauerovu politiku, ale přímé spojení s komunisty také), FDP (Freie Demokratische Partei). Volná celoněmecká organizace stran vytvořená na jaře 1947 se v lednu 1948 rozpadla.
Německá otázka po válce do r. 1949 viz mezinárodní vztahy v 50. letech. Tak i první a druhá berlínská krize.
Západní zóny přijaly Marshallův plán. Ten umožnil rychlou obnovu hospodářství a pozdější „hospodářský zázrak“. V Západních zónách byla provedena paralelně měnová reforma. 1948 vyhlásil Ludwig Erhard ředitel úřadu pro hospodářství ve správě trojzóny o své vůli zrušení vázaného hospodářství a uvolnění cen. Tím vymizel černý trh. Sověti provedli vlastní měnovou reformu, a když západní mocnosti provedly vlastní reformu i v západních zónách Berlína, zahájili Sověti jeho blokádu → první berlínská krize.
1.9.1948 se v Bonnu sešla parlamentní rada, bylo v ní zastoupeno 27 poslanců CDU/CSU a SPD, 5 FDP, 2 KDP (komunisté), 2 DP a 2 Centra. Prezidentem parlamentní rady se stal Konrad Adenauer. V květnu 1949 byl schválen Základní zákon SRN = ústava. Měl být pouze prozatímní ústavou. SRN se stala parlamentní demokracií. Hned v prvním článku byla zdůrazněna lidská práva. Nejvyšším zákonodárným orgánem se stal Německý spolkový sněm (Bundestag), jeho 496 poslanců bylo voleno ve svobodných volbách. Volil spolkového kancléře, kterého pak měl jmenovat prezident. Spolkový kancléř a prezident pak společně vytvářejí spolkovou vládu. Spolkové země byly začleněny do vládního systému formou Spolkové rady. Prvním spolkovým prezidentem se stal 1949 Theodor Heusse a prvním spolkovým kancléřem Konrad Adenauer. Ten zastával funkci do r. 1963. Prosazoval důsledně znovunabytí suverenity Německa a udržení západní orientace, signalizoval také připravenost Německa přispět v rámci evropské armády k obraně Evropy (Korejská válka). Zahájil také rozhovory s reprezentanty státu Izrael a především s Francií. 1963 s ní podepsal smlouvu o všestranné spolupráci. 1955 navázal diplomatické styky s Moskvou (návrat zajatců). Usiloval o revizi ustanovení okupačního statutu a o zisk větší suverenity. První smluvní revize dosáhl Adenauer v Petersberské dohodě v listopadu 1949 (povolení ke konzulárním stykům a vstupu do mezinárodních organizací…)