B 15 - Základní vývojové rysy Francie ve 20. století

V 1. desetiletí 20. století se ústředním problémem fr. vnitropolitického života stal boj proti vlivu církve na veřejný život, na nátlak radikální skupiny4 došlo k uzavření a vyvlastnění klášterů a ke zrušení vyučování náboženství na veřejných školách. Po negativní reakci vysokých církevních kruhů a přerušení diplomatických styků s Vatikánem r. 1904 byl zrušen konkordát z r. 1801 a uzákoněno úplné oddělení církve od státu 9. 12. 1905.

Rostly požadavky dělnické vrstvy: požadována osmihodinová pracovní doba=> manifestace a stávky, potlačeny vojskem. Bylo vytvořeno ministerstvo práce a ministerstvo sociální péče.

V letech 1906-14 zažila Francie období vnitropolitické nestability, střetly se představy proanglicky zaměřeného republikána Clemenceaua a proněmeckého republikána Caillauxe. Caillaux se snažil zavést ve Francii daň z příjmu a popudil tak proti sobě zastánce zavedeného pořádku, Clemenceau, proti němuž bojovali agresivní socialisté a mocná odborářské konfederace, která organizovala stávky i mezi státními úředníky, chtěl posílit autoritu státu a vysloužil si nenávist krajní levice.

Caillauxova politika se ukázala jako nereálná se stupňující se agresivitou Německa.

Rok před válkou zvolen za presidenta vlastenecký lotrinský nacionalista Poincaré, byla obnovena tříletá povinná vojenská služba (předtím dvouletá).

Zahraniční politika před 1. světovou válkou

Francie = 2. největší koloniální velmoc po Anglii, kolonie v Africe – snaha o vytvoření souvislého pásu od západu k východu: z Alžírska, Senegalu, Pobřeží slonoviny po Saharu, r. 1896 okupace Madagaskaru, R. 1881 obsazen Tunis, 1911 zisk Konga a Maroka. Na hranicích Súdánu spor s Anglií – fašodská krize v r. 1898 (ústup Francie a dohoda v r. 1904), po francouzsko-čínské válce v letech 1884-85 zisk bohaté Indočíny + Francii patřilo i velké množství ostrůvků v Tichomoří – francouzská Oceánie.

Mezinárodní vztahy: Před 1. světovou válkou byla Francie vázána několika mezinárodními smlouvami:

1893 uzavřena „nepřirozená“ dohoda Ruska a Francie o vzájemné pomoci – obava z agresivního Německa, uzavřena u příležitosti návštěvy francouzské flotily carem Alexandrem II. v Kronštadtu)

1904 uzavřena srdečná dohoda („entente cordiale“) = spojenecká smlouva Francie a VB o rozdělení sfér vlivu v sporných oblastech Afriky ( do fr. sféry Maroko, do britské Egypt a Súdán) a Asie (rozdělena sféra vlivu v Siamu) a o zásadách vzájemné spolupráce = konec rivality obou velmocí.

1907 došlo ke smlouvě mezi Ruskem a VB

=> TROJDOHODA

R. 1912 navíc podepsána mezi Francií a VB smlouva o společném postupu jejich námořních flotil proti flotile německé (2. největší na světě).

Vztahy k ostatním evropským státům:

Nejsložitější vztahy s Německem – ve Francie přetrvávala zášť vůči Německu, jejíž počátky spadaly do r. 1870 – touha Francouzů po odplatě a opětovném získání Alsaska a Lotrinska – politika odvety (politique de revanche). Německo si bylo této touhy Francie vědomo a připravovalo proti ní preventivní válku (Präventivkrieg).