B 15 - Základní vývojové rysy Francie ve 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Druhá světová válka (1939-1945)
Francie na prahu války: Ve 2. sv. válce Francie v mnohem nebezpečnějším postavení než v 1. – 1914 na její straně velká část Evropy, v r. 1939 Itálie nepřátelská, Rusko vázáno paktem o neútočení s Německem, Belgie neutrální. Na straně Francie jen VB a Polsko. Francie měla nízký počet mužů ve zbrani (viz ztráty z 1. sv. války) a neměla k dispozici ani koloniální armádu – ta musela zůstat v Africe a bránit tam fr. državy před německo-italskou agresí. Fr., stejně jako Anglie, trpěla nedostatkem vojenské techniky, nebyla dostavěna Maginotova linie – nechránila ani S ani SV – dala se obejít.
2. sv. válka – součástí jiné otázky, takže jen v bodech:
Na jaře 1940 svržen Daladier - min. Předsedou Paul Reynaud
Po napadení Polska se FR ve válce neangažovala, její letadla shazovala na obsazená území jen propagandistické letáky vyzývající k protiněm. odboji. Fr. vojáci vyčkávali na Maginotově linii a pozorovali Němce sedící na Siegfriedově linii = válka vsedě, podivná válka
Ve Francii se seskupovali i českoslovenští vojáci: na jihu budována 1. čs. Pěší divize, původně čs. Prapor v Adge, na frontu nasazen 1. a 2. čs. Pěší pluk (generál Jaroslav Čihák – Znamenáček) + čs. Letci, zejména stíhači ve fr. letectvu (nejúspěšnější Alois Vašátko, Fr. Peřina. Po kapitulaci Francie evakuace do Anglie.
V březnu 1940 se FR a VB zavázaly, že neuzavřou s Německem separátní mír
10. 5. 1940 ráno: porušena neutralita Belgie, Lucemburska a Nizozemí. Fr. se snaží bránit, ale fr. fronta prolomena – z Belgie a S Francie na J uprchlíci, kteří zatarasili cesty – znesnadněn postup fr. armád. Britské jednotky na fr. území a část fr. armády zatlačena až k moři – evakuace z přístavu Dunkerque.
10. 5. FR vyhlásil válku i Mussolini, situace Francie kritická. Paul Reynaud předal vládu do rukou 84letého maršála Pétaina, fr. hrdiny z bitvy u Verdunu. Německá vojska prolomila fr. obranu a 14. 6. 1940 vstoupila do Paříže. Pétain pak dostal od Německa tvrdé podmínky příměří, kt. přijal.
=> Francie rodělena na 2 části: S zóna s Paříží okupována Němci.
J zóna vytvořen vazalský režim „Francouzský stát“ v čele s Pétainem s hlavním městem ve Vichy.
Jen část vojáků pod vedením generála Charlese de Gaulla odešla do exilu do Anglie a 18. června 1940 z Londýna vyhlásila odpor proti Německu. Začal se zde organizovat Národní výbor bojující Francie zvaný Svobodní Francouzi, kt. byl později uznán za prozatimní fr. vládu.(V jednotkách Svobodných Francouzů, zvl. v cizinecké legii, i čeští vojáci – boje v S Africe).
Vichistický režim: maršál Pétain se v rámci Francouzského státu snažil uskutečnit řadu reforem – institucionálních, politických i hospodářských, prohlašovaných za Národní revoluci.
10. 7. 1940 mu obě sněmovny, zmanipulované Lavalem plnou moc ústavodárnou, výkonnou i zákonodárnou. Od té doby ve Vichy režim osobní moci, za kt. Pétain jako hlava státu nesl plnou odpovědnost, Vybudován autoritativní a hierarchický stát: zaniklo všeobecné volební právo, politické strany rozpuštěny, starostové měst a obcí jmenováni a ne voleni. Parlament nahradila Národní rada složená z jmenovaných význačných osobností. Přísné čistky postihly Francouze, kt. byli považováni za zhoubu národní jednoty – svobodné zednáře, židy, podřízené od r. 1940 zvláštnímu statutu a pak deportované, komunisty. K dalším zavržencům patřili gaullisté, politikové III. republiky údajně odpovědní za porážku a obhájci laického školství, kt. bylo kladeno za vinu oslabení občanského ducha.