B 15 - Základní vývojové rysy Francie ve 20. století

V národní revoluci, vyhlášené režimem, bylo propagováno učení o nových hodnotách = odmítání marxismu a třídního boje, náhrada individualismu a kosmopolitních vlivů společností založenou na úctě k tradičním hodnotám (rodina, povolání), nové zdůraznění rasových ctností. Návrat národa k tradicím symbolizovalo i heslo „Práce, rodina, vlast“!, které nahradilo dosavadní heslo fr. revoluce Svoboda, rovnost, bratrství!.

Byly rozpouštěny odbory, zřízeny profesní organizace na korporativním základu, založeny selské korporace a zavedena Charta práce

Nový řád měl plnou podporu církve, ve velké míře se s ním ztotožnili i váleční veteráni. Protože chyběla jediná vedoucí strana, připadlo poslání dovést Národní revoluci k vítězství členům Legie veteránů a Staveb mládeže.

Vývoj režimu ve skutečnosti závisel na německé politice a vývoji války. Státní kolaborace, praktikovaná pod Pétainovou záštitou Lavalem, vycházela stále více vstříc potřebám německé totální války. Od listopadu 1942 lze hovořit o „kolaboraci na způsob vymačkávání citronu“ ve službách Říše.

Vichistická vláda ztratila svou koloniální říši i loďstvo, tedy veškeré prostředky dodávající jí při vyjednávání určitou váhu. Přistoupila na vysávání fr. hospodářství, nabízela Německu svou účast na válce a poskytovala mu svou pracovní sílu.

Sílící nespokojenosti Francouzů a rozmachu odboje čelil vichistický režim násilnou represí a postupně se měnil v policejní stát: vznik spec. Policejních brigád, zvl. soudních oddělení, milicí. Milicionáři, gestapo a wehrmacht se podstatným způsobem podíleli na zneužívání moci.

Koncem roku 1943 ovládli už vichistický režim zcela pařížští kolaboranti a režim se stal už jen pouhým satelitem Říše.

Teď přeskočím celou válku, ta má svou vlastní otázku, a vrhnu se rovnou na osvobozování Francie

Osvobození Francie: souvisí s otevřením 2, fronty – operace Overlord – invaze spojenců v Normandii (na franc-. pobřeží Němci vybudován Atlantický val) 6. 6. 1944. Na vylodění se podílela i 1 divize fr, armády. Po těžkých bojích Normandie osvobozena, spojenci postupně pronikali do fr. vnitrozemí.

Ve stejné době vylodění fr. a amerických jednotek na J Francie (srpen 1944) mezi Toulonem a Cannes + aktivní účast fr. odboje – v týlu něm. armády => rozpad německé obrany. Francie osvobozována z J, na odpor narazila jen ve středu kolem Paříže: 19. 8. 1944 povstání pařížského lidu. 22. 8. 1944 do Paříže potom vstoupila vojska Svobodné Francie pod vedením generála Philippa Leclerca => kapitulace Němců. Příjezd CH. de Gaulla v čele vlády Svobodné Francie.

Během září osvobozena většina Francie.

POVÁLEČNÁ FRANCIE

1. Čtvrtá republika

Domácí politika

Za války ve Francii dočasně zastavena činnost institucí. De Gaulle po svém návratu do Francie ustanovil republiku, ale stavěl se X parlamentnímu režimu, kt. byl podle něj zodpovědný za porážku v r. 1940. Rozhodl se vyčkat masového návratu zajatců a pol. Vězňů, aby vyhlásil referendum o konci 3. republiky a dal zemi nové demokratické instituce. Víc jak 96% Francouzů v referendu 21. 10. 45 odmítlo obnovu 3. republiky. V listopadu 45 byl de Gaulle předsedou vlády Ústavodárného shromáždění, v němž většinu měli socialisté s komunisty. Ale socialisté se báli ustavení lidově demokratického režimu jako ve střední Evropě, požadovali tedy vytvoření vlády, v níž by byly zastoupeny nové strany vzešlé z hnutí odporu X Němcům = Lidové republikánské hnutí vzešlé z křesťanské demokracie – socialisté, komunisté, Lidové rep. hnutí = tripartismus (trojstranickost). Tyto 3 velké strany, kt. v parlamentu převažovaly, chtěly kontrolovat vládu i jejího předsedu X De Gaulle stoupencem oddělení výkonné a zákonodárné moci, chtěl režim se silným politickým vůdcem => konflikt => De Gaulle podal 20. ledna 1946 demisi (předpokládal ovšem, že ho lid brzy povolá zpět).11 Jeho odchod dovolil politickým stranám konsolidovat se a vypracovat pro ně příznivou ústavu: ústava z 27. srpna 1946, jež ustavila 4. republiku (1946-58).