B 15 - Základní vývojové rysy Francie ve 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
1917 v 16 armádních sborech propukly vážné vzpoury, ale disciplína za osobní intervence Pétaina obnovena.
Duben 1917 snaha Britů o průlom u Arrasu, duben a květen snaha Francie o průlom u Champagne a na řece Aisne – neúspěch, Pétain se rozhodl počkat na americké posily, pak teprve převaha Dohody
1918 obranné postavení Němců na tzv. Siegfriedově (Hindenburově) linii, v březnu série ofenziv Německa proti franc. generálovi Ferdinandu Fochovi: Ludendorf vytvořil směrem na Paříž hluboký výběžek fronty, ale stabilita fronty udržena do léta. Na přelomu července a srpna 2. bitva na Marně - něm. ústup za řeku Aisne.
Na podzim 1918 se Německo rozhodlo vyjednávat s Wilsonem, 4. 11. kapitulovalo Rakousko, 11. 11. podepsáno v železničním vagónu v Compiègnském lese příměří, v němž Němci přijali všechny Fochovy podmínky.
Francie po válce
Francie po válce = výhodné postavení pro mírovou konferenci, ta se ostatně konala v Paříži. Hlavním problémem Francie zůstávala otázka bezpečnosti – chce opatření proti německému nebezpečí.
Versaillský mír
Francie = jedna z vítězných velmocí, během konference zastoupena jak v Radě pěti i v Radě čtyř. Francouzskou mírovou delegaci vedl umírněnější předseda vlády Národního bloku G. Clemenceau, kt. byl zvolen i předsedou konference.
Paříž jako místo konání konference zvolena jako symbolické centrum západní demokracie a zároveň jako výraz úcty k jednomu z národů nejvíce postižených německou agresí. Pro prezidenta Poincarého a většinové francouzské mínění to však bylo chápáno i jako odplata za porážku Francie v r. 1871.
Požadavky a stanoviska Francie = hlavně zneškodnění Německa, vysoké válečné reparace ze strany Německa (nakonec Francii přiznány jen náhrady majetkových škod vzniklých civilnímu obyv. německou agresí na zemi, moři i ze vzduchu = tzv. Lansingova nóta), navrácení Alsaska-Lotrinska, okupace levého břehu Rýna pro zvýšení bezpečnosti Francie a demilitarizace Německa. Co se týká nových německých hranic, prosazovali Francouzi řešení, které by zajistilo co největší rozsah obnoveného polského státu s přístupem k moři, v čemž s nimi souhlasil i Wilson, proti L. George – strach VB z přílišného posílení vlivu Francie na kontinentě.
Meziválečné období 1918-39
A/ Zahraniční politika:
vztahy s Německem
Vztahy s Mussoliniho Itálií
Francie ve Společnosti národů
účast Francie na konferencích
1) vztahy s Německem: Něm.-francouzské napětí po Versaillské konferenci nezmizelo, spíše vzrostlo i díky odlišným názorům na dohodnutý status quo: Francie mírový systém obhajovala, ale také se stále bála německé agrese, vytvářela svůj spojenecký systém ve střední a JV Evropě s pilířem Polska a oporou Malé Dohody X Německo se snažilo co nejdřívě vymanit z omezení mírové smlouvy. Revizím byla nakloněna i VB odmítající pokračování fr. hegemonie v Evropě. Na druhé straně ale VB představovala pro Francii klíčového spojence – dilema fr. zahraniční politiky vůči Německu v 1. pol. 20. let, kt. ovlivňovalo postoj k Německu ve 3 hlavních oblastech: