B 15 - Základní vývojové rysy Francie ve 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Další smlouva o koloniálních otázkách v Africe podepsána již za změněné situace ve 30. letech: fr. min. zahraničí Pierre Laval při oficiální návštěvě Říma v lednu 35 jednal s Mussolinim o perspektivách Barthouových6 paktů evropské bezpečnosti (tzv. Východní a Středomořské Locarno). Dalšími body jednání byly smlouvy o úpravách hranic s Tuniskem a s Libyí, podepsané 6. 1. 1935. Největší pozornost věnována otázce Etiopie –Laval přislíbil Mussolinimu nechat mu volnou ruku a zabránit uplatnění sankcí SN. Spolupráce FR a IT pokračovala i na tzv. Streské frontě: konference ve Strese – pokus FR a VB získat Mussoliniho, kt. do té doby oficiálně nezpochybnil zájem o udržení versaillského systému, na stranu odpůrců Hitlera. Za to měl Mussolini získat principiální souhlas s rozšířením etiopského tažení. Konference je považována za poslední projev solidarity spojenců z 1. světové války proti jejich dřívějšímu nepříteli. Pokračování spolupráce na streské frontě uvízlo po uplatnění sankcí X Itálii za eskalaci habešského konfliktu. Izolace sblížila Itálii s Německem, Francie se ale přes to pokusila ještě několikrát projekt oživit.
Francouzsko-italská krize: napětí mezi Paříží a Římem z prosince 1928-lednem 39 kvůli iredentistickým projevům v komoře korporací a fasces s italskými nároky na francouzskou Korsiku a Tunis. Francie reagovala rezolutním odmítnutím a demonstrativní návštěvou premiéra Daladiera v Korsice i Tunisu.
3) Francie na konferencích, v jednáních a smlouvách
Předpokládám, že je součástí jiné otázky, takže zase jen stručné shrnutí:
FR jako jedna z klíčových velmocí se účastnila na všech velkých konferencích, které ve 20. letech v Evropě proběhly:
duben-květen 1922 Janov: FR zastoupena ministrem zahraničí Louisem Barthouem, kt. v otázce placení něm. reparací měl přemrštěné požadavky – také z toho důvodu nedošlo k dohodě
říjen 1925 Locarno: rýnský garanční pakt – záruka nedotknutelnosti fr. hranice s Německem
1929 Haag: dohoda o přijetí Youngova plánu, FR souhlasila + příslib FR vyklidit Porýní
únor-květen 1932 a prosinec-červen 1933: ženevská odzbrojovací konference: FR. požadovala, aby útočné síly jednotlivých evrop. států byly podřízeny pravomoci SN, čímž by postupně vznikla jakási evrop. armáda. Mechanismus řešení konfliktů měl být zdokonalen zavedením instituce povinného smírčího řízení a systému sankcí. Německo vzneslo požadavek zbrojní rovnoprávnosti s ostatními zeměmi, kt. FR zprvu zablokovala. Posléze ale pod tlakem VB a USA přistoupila na princip něm. rovnoprávnosti v budoucím systému evropské bezpečnosti.
29.- 30. 9. 1938: Mnichovská konference: o tom snad všichni něco víme
FR – snaha vytvořit garanci míru v budoucí Evropě: Briand-Kellogův pakt (Pařížský pakt) 1928 – podle min. zahraničí Aristida Brianda a amer. Státního sekretáře Franka Billingse Kelloga – závazek 57 států neřešit mezinárodní spory válkou (ale nestanoveny sankce ani konkrétní program odzbrojování). Aristid Briand = „apoštol míru“ si přál prohloubit svou politiku uvolňování evropského napětí začleněním 2 velkých mocností - USA a SSSR do Společnosti národů, mezi jejíž členy dosud nepatřily. Proto iniciativně navrhl USA u příležitosti 10. výročí jejich vstupu do války vzájemný závazek vzdát se války jako prostředku řešení sporných otázek (6. 4. 1927 – Briandovo poselství americkému lidu). Návrh přivítán Kellogem, připojeny k němu další státy.