B 15 - Základní vývojové rysy Francie ve 20. století

Tripartismus se od r. 1947 postupně rozpadal kvůli neshodám ohledně války v Indočíně (viz otázka o dekolonizaci) a také kvůli postupné polarizaci světa na 2 bloky. Vystřídán byl systémem 4 stran: 2 pravicové: gaullisté a nezávislí, 2 levicové: socialisté a komunisté. Francouzská komunistická strana zůstala v opozici.

Pro 4. republiku charakteristická nestabilita vlád a bezmocnost výkoné moci. Za dvanáct let se vystřídalo 20 vlád. Dlouho ve FR trvala inflace, kt. Vyvolávala napětí mezi cenami a mzdami a způsobila nespokojenost pracujících. Hospodářská krize ve FR z velké části řešena přijetím Marshallova plánu, za 4. republiky začala eko. a soc. transformace (Třicet slavných let12 = období přibl. od 1946-1975, během nichž se zvýšila životní úroveň, pokrok ve výrobě apod.)

+ v r. 1945 konečně získaly Francouzsky volební právo!!!!!

Zahraniční politika

1. Budování sjednocené Evropy

Budování nové Evropy započalo brzy po válce. Z Evropa se snažila o vytvoření úžšího svazku, kt. by vystupoval jako určitý protipól obou vznikajících supervelmocí – SSSR a USA. = evropský federalismus, Francie se podílela na vzniku Evropské federálná unie. V integračních snahách alespoň zpočátku ale Francie hrála druhé housle, hlavním iniciátorem Churchill – viz curyšský projev v září 1946, v níž nastínil 2 základní myšlenky: potřeba začít s evropským sjednocováním co nejdříve+ předpoklad evropského sjednocení spočívá ve francouzsko-německém smíření. Pro fr.-něm. sblížení začali na francouzské straně aktivně pracovat např. Léon Blum či Paul Reynaud, ti také kritizovali stávajícího min. zahraničí za příliš tradicionalistickou politiku vůči Německu.

17. 3. 1948 Francie podepsla Bruselský pakt 5 zemí (VB, FR, Benelux): smlouva o kolektivní obraně 5 státůa o hospodářské kulturní a sociální spolupráci s platností na 50 let. Bruselský pakt měl podle britské interpretace být ústředním koordinačním dokumentem v oblasti bezpečnostní politiky, ale založením NATO ztratil zcela svůj význam. V říjnu 1954 byl na základě rozhodnutí londýnské konference 9 mocností rozšířen a změnil se na Západoevropskou unii v r. 1954.

17. 4. 1948 vytvořena v Paříži Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci , jejímž základním úkolem mělo být spravedlivé dělení peněz z USA a zahájení úzké evropské hospodářské a měnové spolupráce, dalšími cíli pak odstraňování obchodních překážek mezi evrop. státy. Jen prpo zajímavost: Francie získala prostřednictvím Marshallova plánu částku 2706 milionů dolarů, čímž se zařadila na druhé místo hned za VB.

Evropské společenství uhlí a oceli (jinak také Montánní unie) – v platnost vstoupila 23. 7. 1952: impuls k tomu podali Jean Monnet13 a Robert Schumann (fr. min. zahraničí). Ve Francii ovšem dost těžké zakládající smlouvu prosadit. Samotná smlouva předpokládala vytvoření společného trhu uhlí a oceli mezi Spolkovou republikou Německo a Francií, k níž se připojily další 4 západoevriopské státy. Společná správa uhlí a oceli měla zabránit válkám, učinit západní Německo rovnoprávným partnerem na Z a přispět k hospodářské výstavbě, blahobytu a politickému sjednocení Evropy. Podle Monneta vytvořena spol. pravidla a kontrola v obalsti výroby, investic, světového obchodu apod. Hlavním úřadem tzv. Vysoký úřad.