B 15 - Základní vývojové rysy Francie ve 20. století

Briandovo memorandum o Panevropě: návrh na řešení mezinárodních vztahů v Evropě – 1929 návrh na vytvoření Spojených států evropských. Potom plán na vytvoření „federální unie“ = sjednocení X SSSR a vlivu USA a VB – rozeslán r. 1930 27 evropským státům – neúspěch.

Politika appeasementu a kolektivní bezpečnosti –viz výše.

3) Francie ve Společnosti národů

SN vznikla jako reakce na šok z 1: sv. války z iniciativy Wilsona – poslední z jeho 14 bodů, FR jedním ze zakládajících členů, stálým členem Rady SN.

Francie se prostřednictvím svého zástupce Léona Bourgeoise, jednoho z průkopníků myšlenky SN a budoucího laureáta Nobelovy ceny míru, marně pokoušela prosadit princip zakročení proti možnému agresorovi a vytvoření mezinárodních ozbrojených sil, to se jí ale nepovedlo, tento článek z Paktu SN vypuštěn (pak jsme viděli, jak to dopadlo).

Francie a španělská občanská válka: v té době ve Francii vnitropolitická krize: FR oficiálně do války nezasáhla.

B/ Domácí politika:

1) Dvacátá léta

Byť Francie mnoho ze svých mírových představ dosáhla, nebyly beze zbytku splněny franc. bezpečnostní požadavky=> u Francouzů tato nedostatečnost vzbudila roztrpčení. Clemenceau, kt. byl v roce 1918 hrdinou země, prohrál o dva roky později prezidentské volby proti nevýraznému Deschanelovi.7

Navíc Francie zadlužená a zničená – nutno vybudovat znovu celý sever a SV země. Předpoklad, že peníze se vezmou ze zaplacených reparací, ale Německo je odmítalo platit – viz výše. Proto přísná úsporná opatření, daň z příjmů, která se ale příliš neosvědčila.

1920 vznik PCF (Parti communiste français) – komunistická strana Francie důsledkem rozštěpení bývalé socialistické strany (sjezd v Toursu).

Politická nestabilita, časté střídání koaličních vlád: 1923 po vládě pravicového Národního bloku (G. Clemenceau)8 přišlo vítězství levicového bloku (Levý kartel) => nedůvěra finančníků, pokles hodnoty franku. 1926-29: vláda národní jednoty Ryamonda Poincarého9 - zastaven pokles franku, hospodářská stabilizace a vzestup.

1929 – počátek budování Maginotovy linie.

2) Třicátá léta

Francie musí čelit ekonomické krizi vyvolané krachem na burze, ta je ale oproti ostatním zemím mírně opožděná (vrchol krize až v r. 1935)

Vnější i vnitřní hrozba fašismu, destabilizace politické scény, korupční aféry, vytváření lig extrémně pravicových stran. 6. února 1934 na Champs-Elysées násilná manifestace (vysvětlováno jako pokus o fašistický puč – fašistická organizace liga Ohňového kříže) X současné politické situaci – krvavě potlačena vojskem. Důsledkem byl pád Daladierovy vlády, vystřídána vládou Doumergua, který se snažil, seč mohl, aby uklidnil situaci.

2. května 1936 ve volbách zvítězila koalice Lidové fronty: sdružení sjednocených odborů + stran středu a levice – radikálů, socialistů a komunistů. Předsedou vlády socialista Léon Blum10. Vláda Lidové fronty zavedla některé sociální zákony: zlepšení prac. Podmínek: odborová svoboda, růst mezd (7-15 %), 40hodnový týden, 2 týdny placené dovolené… Znárodnila zbrojní průmysl a železnice + některá odvětví lehkého průmyslu, zvýšila výkupní ceny zemědělských produktů = tzv. francouzská cesta překonání krize. Negativními jevy reforem byly ale zvýšení cen výrobních nákladů, zhoršení konkurenceschopnosti fr. průmyslu. Především proti vyšším daním vlna odporu ze stran podnikatelů a pravice: neplacení daní, únik kapitálu do zahraničí, zastavení výroby => 1938 Blum odvolán. Nová vláda radikála Édouarda Daladiera – opuštěn program Lidové fronty, další prohlubování krize.