B 15 - Základní vývojové rysy Francie ve 20. století

• 1945: povstání – oslava konce války + požadavek samostatnosti – potlačeno => celonárodní protesty – nutnost nasazení armády

• 1947 všeobecné hlasovací právo: volby podle 2 kurií – evropská, arabská + pod dohledem fr. správy = nesvobodné

• V průběhu padesátých let sílilo hnutí ua nezávislost, vytvořena Fronta národního osvobození (FLN)

• 1954, záhy po prohrané válce v Indočíně, vypuklo povstání v Alžírsku – útoky na bílé osadníky a jejich arabské spojence

• 1956 obdržel generál Jacques Massu plnou moc k provádění vojenských operací – páchána zvěrstva na civil. Obyv – Francie z toho má doteď trauma, o ažírském konfliktu se moc nemluví + FR se i vzpěčovali uznat ho za válku, když bylo Alžírskou součástí Francie – zničeno velení FLN, ale brutalita vyvolala novou vlnu nepokojů, teď už i u původně umírněných lidí => ve Francii diskuse o možném jiném řešení konfliktu.

=> krize ve Francii – k moci zpět De Gaulle, kt. Byl stále oblíben pro svou odbojovou činnost za války + nekompromitoval se nějakými vyjádřeními k právě probíhajícímu konfliktu. De Gaulle pověřen vytvořením nové vlády, kt. Krizi vyřeší, v Alžírsku zatím další povstání – De Gaulle nabízel různé varianty řešení (federace, integrace s Francií, ale FLN o tom nechtěla ani slyšet – chtěli jen nezávislost. Jednání fr. vlády s FLN v červnu 1960 a létě 1961 skončila neúspěchem a teprve v březnu 1962 se dospělo k dohodě (v Evianu). V létě se v Alžírsku konalo referendum, které potvrdilo, že A. vyžaduje samostatnost – republika vyhlášena v září 1962.

Válka si vyžádala asi 300 tis. obětí ze strany Arabů (velká část po zásahu FLN) a 30 tis. ve fr. armádě. Po vyhlášení samostatnosti ještě proběhl hon na „kolaborující“ Alžířany a zemi samozřejmě opustlili i bílí osadníci. Tento konflikt také nenávratně pohřbil 4. republiku.

1. Pátá republika

Domácí politika

Při svém návratu do politiky De Gaulle vyžadoval určité zvláštní pravomoci, pomocí nichž by mohl obnovit zásluhou krize nefungující instituce a nastolit správné fungování veřejného pořádku. Ústavní zákon z 3. června 1958 mu umožnil prosadit návrh nové ústavy, která v sobě zahrnovala 5 základních principů: všeobecné volební právo, oddělení výkonné a zákonodárné moci, zodpovědnost vlády před Parlamentem, nezávislost soudní moci a novou organizaci vztahů mezi Francií a zámořskými územími. 28. 9. 1958 referendum – 85% voličů akceptovalo zavedení nových institucí. Ústava, kterou vznikla V. republika (4. 10. 58), byla nakonec kompromisem mezi De Gaullem požadujícím prezidentský systém podobný tomu v USA a pol. stranami, kt. si přály udržet parlamentní režim.

Fungování státu: výkonná moc = prezident, volený na základě všeobecného volebního práva od referenda z října 1962 na 7 let Francouzský ústavní systém označován za neoprezidentský - mimořádné postavení prezidenta, prezident podle ústavy V. republiky ústřední, nejvýznamnjší institucí. Není nikomu zodpovědný. Ve stavu ohrožení země je nadán výjimečnými pravomocemi, zdalek překračujícími pravomoce prezidenta USA: může dle vlastní úvahy činit opatření, která považuje za nutná po poradě s min. předsedou, předsedy obou sněmoven a Ústavní radou. Sám prezident pak rozhodne, kdy nastaly či skončily výjimečné okolnosti, za nichž má povoleno vykonávání rozšířených pravomocí Prezident je pojímán jako vůdce národa, jako ústavní instituce, jíž je delegována vůle a moc národa. Kromě jiného prezident dosazuje min. předsedu. Ministři nesmějí být poslanci, aby nedocházelo ke splynutí výkonné a zákonodárné moci.